Tlačíš, tlačím, tlačíme!

Zdravím Vás, milý amatéři a amatérky.

Jsem tu nový, toto je můj první blog. Člověk někdy potřebuje asi říct, co má na mozku a jestli Vás to bude zajímat nebo ne, to je vlastně asi jedno :) Dnešní a první téma bude...tlaky. Ale vlastně je to jen novoroční přání :) Vím na jakém serveru jsme, ale nebudou to tlaky erotické. Žádné horké tekutiny Vám nebudou bouchat do tváří. Jedná se o tlaky mnohem nepříjemnější. O tlaky společenské, ale také o ty vlastní.

Máme totiž za sebou období Vánoc, čeká nás bujará oslava a sumarizace starého roku. Předsevzetí a plány do toho nového. Období plné lásky, štěstí, něhy a pohody. Nebo ne? Ve skutečnosti v tomto období je dlouhodobě nejvíce sebevražd v rámci roku. Mnoho lidí trpí depresemi (omlouvám se tímto lidem s opravdovou, klinickou depresí). A proč vlastně?

K tomuto "zamyšlení" mě inspiroval jeden místní blog nedávno. Blog o tom, jak dotyčná neměla ráda Vánoce, protože její šílená máti byla magor na úklid a znechutila to všem kolem. Klasický tlak. Tlak od matky na své okolí. Třeba kvůli úklidu. Otcové zas tlačí po svém. Společnost na nás tlačí. Pořád se od nás něco očekává. Žena ve 30 letech poslouchá tuším co týden, proč nemá přítele, proč už nemá 8 dětí a proč neumyla okna. Já mohu být klidně ředitelem vesmíru, ale stejně mi otec nějak nenápadně vyčte mou neschopnost. A zvláště na Vánoce se od všech očekává...něco. Nikdo neví co a nikdo neví proč, ale musí to tam být. Dárky, rodina, všecko! Ze všech koutů, televizí i rádií se na nás tlačí tlak vánočních svátků a je nám vysvětlováno,co vše musíme mít a musíme udělat.

Ale tohle jsou maličkosti. Tlaky ostatních lidí, kteří si tím kompenzují možná jen to, že chtějí po nás něco, co samotní nezvládli a svou frustraci přenáší na nás. Mnohem horší a nebezpečnější jsou tlaky, které si vytváříme my. Sami na sebe. V průběhu roku jsem slyšel nespokojenost člověka, protože ten týden uběhl místo 40km, které si naplánoval, jen 30km. Lidi jsou nešťastní, protože přečetli méně, než chtěli. Protože dneska jen koukali na film, místo aby si doma uklidili. Protože si koupili čokoládu. A taky ji snědli! A dalších bambilión tlaků. A mnoho lidí sedí doma o Vánocích a vytváří na sebe nejnebezpečnější tlak vůbec. Začnou na sebe tlačit ve stylu "chjo, jsem sám o Vánocích...". A začnou si vyrábět svou vlastní vánoční depresi. Stejně tak si ale mohl sednout a říct si "ha, týden volna! Kouknu na filmy, uvařím si nějaký skvělý jídlo, otevřu si láhev vína, nějak hezky si ho vyhoním..." a být šťastnej. Rozdíl mezi depresí a štěstím je jen o nastavení v hlavě. O vyloučení tlaků. Zvláště těch sebetlaků.

A teď tu máme Nový rok. Příležitost vytvořit si už předem mnoho tlaků. Rovnou si je naplánovat na celý rok. Udělat si plán, co vše musím. Poslední rok to osobně dělám jinak. Neplánuju nic. Každý rok prostě žiju tak, jak uznám za vhodné. Jestli dneska budete slavit ve společnosti a uvidíte chlebíček, dejte si ho. Sežerte je třeba všechny! A pokud budete doma, nedejbože sami? Prožijte ten den tak, jak chcete. Je to jen a jen Váš život, žijte ho podle sebe.

Přeji Vám tedy na příští rok co nejméně tlaků rodiny, společnosti a hlavně, co nejméně těch vlastních :)