Holky, soucítím s Vámi

Za poslední rok jsem měl dvě příležitosti pochopit, jak se cítí ženy a místní amatérky a upřímně, možná je fajn, že jsem chlap.
První byla gay sauna. Kromě neotřelého zážitku jsem se ještě více ujistil, že jsem opravdu jen a pouze hetero. Asi vás napadá, co to byl za nápad. Zde na amatérech se psalo, že jde o normální sauny, přeci je to sauna, tak co by se tam asi dělalo, že jo? No znělo to logicky. Navíc jsem vyzkoušel kde co, silikonové panny, glory hole, strip bary, privát aj., tak proč si neudělat další zářez na pažbě. Všimli jste si, že když jde holka v ručníku nebo ještě odvážněji bez něj do sprch, jak se všichni otáčí? Tak to samé se mi stalo. Tedy bez ručníku jsem neměl odvahu, ale pohledů bylo mnoho. Zalezl jsem do finské sauny, kde jsem byl sám. Po asi pěti minutách někdo vstoupil. Koukal jsem do stropu a naprosto nereagovat. Týpek přišel ke mně, kouknul se mi mezi nohy, otočil se a ze sauny vyšel. Nevím, opravdu nevím, co to jako mělo znamenat. Pravdou je, že tak scvrklého jsem ho ještě neměl, což mě možná zachránilo. V tu chvíli jsem měl hodně smíšené myšlenky, kombinace smíchu, „Co to sakra bylo?“ a „Kde to sakra jsem?“. Rozhodl jsem se vzít nohy na ramena a odejít. Během sprchování cítím na zadku ruku. To byla poslední kapka, nikdy více, není to obyčejná sauna a co všechno se tam dělá, jsem naštěstí nezjistil.
Další zážitek nebyl až tak nepříjemný, jako z mého pohledu otravný. Nerad si s někým dopisuji jen tak z nudy, nemám potřebu tlachat, jaké mám plány na jednotlivé dny, víkendy aj. To bylo na podzim, našel jsem podnájemnici do bytu, který jsem jí pronajal. Našel jsem ji na jedné obrovské sociální síti (poslední dobou mi nezveřejňují blogy kvůli reklamě, tak snad to projde), se kterou mám lepší zkušenost, než se specializovanými stránkami. Navíc podle fotek a vyplněných profilů si o druhé osobě uděláte obrázek a dokážete posoudit platební solventnost. Takže ve čtvrtek jsem jí předal klíče, podepsali jsme smlouvy a pohoda. V neděli mám na oné síti příchozí zprávu. Už to bylo divné, obvykle mi nikdo nepíše, jak je rok dlouhý. Zpráva od, řekněme Veroniky. V ten moment šok, co se stalo, zda nechce už odejít, někdo nás nevytopil nebo kdo ví co ještě. Ve zprávě stálo (kopíruji přímo z komunikace): „Dobrý večer, neruším?“ Nechápavě koukám na zprávu, co to jako je, odpovím: „Dobrý den, nerušíte.“ Konverzace probíhala následovně (bez smajlíků):
Ona: Co jste dělal o víkendu?
Já: Včera jsem byl na procházce na Pustevnách. (schválně jsem nedával další otázku)
Ona: To zní príma. Já jela na hody do . Užila jsem si to, bylo trošku zima, ale super. Bylo tam mraky kolotočů… (nebudu vás zatěžovat, dále byl jen popis akce)
Ve zprávě žádný otazník, tak dál nereaguji.
O patnáct minut později:
Ona: A co příští víkend, už víte, co budete dělat?
Já: Nic neplánuji.
Pak už naštěstí nenapsala. Já vím, vám zde píší paralelně možná desítky lidí a píší pravděpodobně více méně o tom samém, ale věřte mi, že mě, jako introverta, dokáže „rozhodit“ i jedna konverzace, která mě nezajímá, jako vás desítky potencionálních zájemců. Abych to ještě upřesnil, mě to jakože nenaštvalo, spíše je to na úrovni spamu – nevyžádaného a dle mě nezajímavého sdělení.

A i když to byl jen slabý, spíše úsměvný odvar oproti tomu, to nejen zde prožíváte vy, milé dámy, soucítím s Vámi a alespoň trochu jsem se do Vás vcítil. :-)