Za chvíli to bude 17 let. Ani se mi nechce věřit, že je nám oběma 35 let a z toho 17 spolu žijeme ve spokojeném, monogamním vztahu. Ale člověk by se nestačil divit, co se dá vymyslet při pár skleničkách dobrého červeného... :-) A že vám to dokáže pěkně zamíchat kartami...!
Mám rád červené víno. Ve víně je pravda. A kromě toho vždycky spolehlivě změní manželku v nadrženou dračici. No, tak to si takhle dáte skleničku, pak druhou a začnete s partnerkou diskutovat, co by se dalo zlepšit, aby ten sex po letech fakt stál za to. Jsem na to expert - mám toho nakoukáno spoustu, ne? :-)) Tak zkusím klasické triky: Trojka? Hm... to bych rád. Neprošlo to... Tak druhý pár? S výměnou nebo i bez? Taky nevyšlo... Swingers jsem ani nezkoušel. A najednou to tak napůl ve srandě vypálila: "Hele, ale mě by asi ani nevadilo, kdyby sis to zkusil s nějakou jinou... Taky na to občas myslím po těch letech."
No hrklo ve mě, v hlavě to šrotuje, permoníci se rozeběhnou na plno a v závitech se chystá tisíc scénářů. Oči vykulený, tep zrychlený, v kalhotách tlak, a v hlavě se rodí ta zásadní otázka. "Myslíš to vážně, zlato?" ptám se. A světe div se - ano, myslí. Shodou okolností je to něco, co se mi v myšlenkách vrací jak bumerang už několik let. Asi krize středního věku nebo co :-)) Ale ta představa, že jsme spolu od 18 a nic nového ani jeden nezkusíme... Svou ženu miluju nade vše, ale je to na prd, co si budem povídat.
Abych z toho neudělal příliš velkou telenovelu - těch skleniček bylo nakonec víc, pěkně jsme to rozebrali, skončilo to skvělým sexem a k tématu jsme se vrátili ještě víckrát, abychom měli jistotu, že se nejedná o momentální pomatení vínem opojené mysli. Výsledek ale je, že jsme si opravdu vzájemně povolili za jistých pravidel zálety.
No, tak neplecha povolena. Ale co s tím dál? Zjistil jsem, že to nebude tak jednoduché. Nejen proto, že najít někoho, kdo to bude mít podobně jak já, s kým najdu společnou řeč, komu bude stejně jako mě vyhovovat vztah typu "přátelé s výhodami a víc od toho nikdy nečekej", je napůl sci-fi. Další věc je jak to bude probíhat? Řeknu doma: "Zlato, dnes mám rande."? Nebo budeme dělat, že se to neděje a já se budu tvářit, že jdu na jedno s klukama? Ale je tu ještě komplikace, která mě osobně překvapila o hodně víc. A to je, že přepnout v hlavě z toho, že nevěra je fuj, fakt není jednoduchý. A navíc, aby toho nebylo málo, už to fakt po tolika letech neumím. Takže poraďte - existuje nějaké "Dating for dummies?" nebo podobná příručka? :-))
No, upřímně, po úvodním rozjaření z nabyté svobody jsem na to sám zvědavý. Už teď vím, že to bude cesta složitá, tak snad mi vydrží chuť se s vámi o zážitky podělit.