Mít či nemít rád

26.1.2022 11:16 Aramis18

V něčem je opravdu jedno jakou máte sexualitu.

Mít rád nebo milovat je krásné, na tom se asi shodneme všechno, že ?

Že následky, po nepodařeném vztahu jsou nepříjemné a někdy se přes ně těžko přenášíme, neopětovaná láska nebo jakýkoliv cit bolí, na tom také že ?

Plus přičtěte až moc citlivou povahu, jakou občas projevím já, jsem částečně introvert v mnoha věcech a v jiných zas dost dominant, takže se nedivte , že je si občas v lecčem má povaha a tedy i článek protiřečí, a máte o problém víc.
Někdy totiž mít rád znamená být v neustálém strachu, že k danou osobu přijdete, jen párkrát neodepíše tak rychle jako jindy, nemá čas nebo náladu a už bolest u srdce, nervy na pochodu a "Co jsem udělal ?".

Zdá se to přehnané ? Ano ve vztahu i přátelství musí být důvěra nebo ne ? Neříkám že ne, ale když si tohle všechno uvědomuje a řekněte si to klidně i nahlas, dokonce tomu i věříte, zkušenosti, zklamání a přirozená, řekněme vrozená povaha van říká "Jsem sám, jakmile jsem někomu začal věřit vždycky mě opustil. Proč by to tentokrát mělo být jinak. Raději nikomu nevěřit a s nikým se nazačínat ani bavit, lidi jsou zlý a klamou."
Je to skoro přirozené. Nebo dokonce nejen skoro ?
Když se ale přestaneme bavit s kýmkoliv, už nikdy nenajdeme těch pár že stovek a tisíců, kteří za to stojí.

Pak tu máme strach ze zrady.
S někým se bavíte 10 let a oba si říkáte, jak jste nejlepší přátelé, tak to je právě přátelství, ano ?
A co když jste ve skupině a on se s vámi skoro nebaví a je jedno jestli se jedná o výlet ve třech nebo celou velkou partu na posezení.
To je pak teprve pocit samoty a člověk se táže sám sebe "Je to přehnaný strach, žárlivost nebo vidíš nesmyslů, vy se přece vidíte dvakrát, třikrát častěji než se vidí s nima, tak je logické, že vám se nevěnuje .. ale stejně to bolí."

Víte rád si tímto psaním třídíme myšlenky.
Ano jsem to já kdo to osamění, obavy a schízy má.
Ale pak si taky snažím uklidnit, říct si jak to vypadá čistě z logického hlediska.
Ne vždy to pomůže, uznávám, ale pomůžou vzpomínky třeba i na obyčejné objetí, ze kterého cítíte vřelost a přátelství, na víkend, jak jsme koukali na film, leželi v posteli, bavili se u večeře, v případě kamarádství na jiné úrovni (více intimní) se i tulili a tak.

To je poselství dnešního článku, které jsem sice už dávno znal, ale až teď s posledním odstavcem jsem si na něj vzpomněl: "Vždy se snažte vzpomínat na to hezké. Na to hezké co se může ještě opakovat ideálně." a taky "Štěstí lze najít i v té nejtemnější době, pokud nezapomeneme, že je světlo.".