To nic neznamená.

„Ty krávo Járo, ta holka je úplně úžasná. Máme společný zájmy, posloucháme stejnou muziku je chytrá, čte, jezdí na vandry...“
„Ty vole Pepo, to ale nic neznamená. Chceš si s ní v posteli číst Sartra, nebo jí šoustat? Hm? Od všeho ostatního máš kámoše.“

Vzpomínáš si, když ti bylo 15, a strašně jsi se do někoho zamilovala? A měla jsi pocit, že to je osud a že bez toho člověka nemůžeš být? No a po tvém vyznání následovala odpověď… „jo je mi s tebou krásně, ale to asi nic neznamená. Já teď vlastně s nikým být nechci...“ A za rok, za pět, jsi přesně to samé říkala někomu jinému ty.

„Pepo, koukej na tuhle! Ty kozy! Ta mě baví, to bude něco. Jdu do ní.“
Za pár dní…
„Tak co Járo, co ten tvůj novej objev?“
„Strašný. Ženská nádherná, ale v posteli jenom ležela jako zdechlina a občas zakvičela jako podřezávaný prase. Tak jsem se jí potom ptal, co jako mám dělat, jestli je něco špatně. Ona, že to je nejlepší sex jejího života. Vůbec nevím, jestli jí chci ještě vidět. Co si o tom myslíš?“
„No Járo, asi to nic neznamenalo.“
„Co nic neznamenalo?“
„No že se ti líbily její kozy.“
„Áaaaha, nojo ty jsi ten filosof. Hele, a co potom něco znamená, když ne velký kozy?“

Víte to vy?
Znamená něco, že máte random rande ze seznamky, která začne ve tři odpoledne a skončí ve tři v noci, a následuje nejintenzivnější vztah jaký jste poznali, plný nejlepšího sexu za posledních deset let, a zdánlivě dokonalýho společnýho soužití…
Když si pak po půl roce můžete tak akorát sednout u piva, a dát si takové lehce depresivní resumé.
„Mě by pořád zajímalo, co se nám to v tom dubnu vlastně stalo. Jak jsme se do sebe mohli tak zbláznit, když se k sobě vlastně nehodíme?“
„Jo, mě by to zajímalo taky. Nevěřila jsem, že se v 35 dokážu takhle zamilovat. Ale zároveň jsem hned od začátku dělala spoustu věcí jenom proto, že jsem tě hrozně chtěla, a přitom se mi nelíbily. A postupně se to tak nějak navršilo...“
„Já taky… jsem dělal spoustu věcí, co normálně nedělám. Ale s tebou mě bavily. Nebo jsem měl ten pocit. Ale postupně jsem si už ani nepřipadal jako já. Pořád jsem si říkal, že to je asi nutný, že se s tebou nějak změním, kvůli tobě… jenže to nešlo. A začal jsem na tobě vidět, že ti to taky nevyhovuje.“
„Tak o tom nemá cenu přemýšlet. To naše setkání bylo krásný, ale vlastně to nic neznamenalo...“

Blbý, co?

Někdy nic neznamená ani to, že si spolu koupíte barák, zařídíte byt, zasadíte strom a pořídíte psa. Nakonec to jde stejně do háje, ať už z těch nebo oněch důvodů. Složitější je to s dětmi – ty pro vás něco znamenají i potom, co se z partnera stane jenom otravný smraďoch v teplákách, nebo v lepším případě ideální brácha / kámoš.

Přiznat si, že ty nejkrásnější a největší věci ve vašem životě nakonec vlastně nic neznamenaly, je na jednu stranu prohra, na druhou výhra. Protože jinak by se člověk jenom babral v minulosti a nejpíš mu úplně hráblo.

A stejně občas každý doufáme, že tohle, tohle by už mohlo něco znamenat :-) ...