Tlak na vzhled

Je jasný, že se chce každý líbit a působit na ostatní v tom nejlepším světle slova smyslu. Jenže ženy to mají v tomhle asi trochu těžší, řekl bych. Nebo to tak aspoň vnímají.

Jedna moje kamarádka má třeba po chirurgickém zákroku malou, snad 1mm velkou jizvičku na obličeji. Při normálním pohledu není moc vidět, pod make-upem už vůbec ne.

Ale ona z toho má - nelžu vám - v podstatě životní trauma, tvrdí, že má zničený život a je z toho skoro v depresích. Přitom to není nějaká růžová barbína, pro kterou je vzhled vším. Je to normální holka, která vidí i jiné věci, než svůj odraz v zrcadle. A stejně ji to tak moc sebralo, řeší to už přes rok.

Moje přítelkyně je na tom dost podobně. Tuhle si třeba lehce spálila vlasy o svíčku a dostala téměř hysterický záchvat, protože si myslela, že si spálila hodně pramenů - takže by si je musela nechat celé zkrátit. Naštěstí si spálila jen jeden pramínek...

Ale ta její reakce mě hrozně zaskočila, jakoby jí postihla nějaká neskutečná tragedie.

Jak říkám, chápu, že se chce ženská líbit, ale tohle už je podle mě fakt extrém. Kromě toho by jí kratší vlasy určitě taky slušely, ale to se jí ani neodvažuju říct.

Tak bych měl otázku na ženy: Cítíte taky takový velký tlak na váš vzhled? Pokud ano, proč? Je to kvůli mužům (chcete se líbit), nebo ženám (chcete vyniknout, nechcete, aby vás pomluvily, dívaly se na vás spatra?) Nebo je v tom něco jiného?

Rád bych to aspoň trochu pochopil.