„JE TO DRAHÉ“ / „NEMÁM NA TO"

„JE TO DRAHÉ“ versus „NEMÁM NA TO PENÍZE“...

Aneb stále dokola omílané téma, které ovšem asi nikdy nezevšední...?

Nedávno jsem dostala do e-mailu zprávu: „nejsem zoufalec abych dával tolik peněz za sex.. Sex za peníze považuji za rychlé a efektivní uskočení z reality všedních dní a tady se díky tvým relativně vyšším cenám to efektivní vytrácí... :)“

POJĎME SE NA TO PODÍVAT PODROBNĚJI.

Nějak nechápu účel tohoto vzkazu, protože na závěr pán napsal, že se nikdy mým zákazníkem nestane. Budiž – já nikomu nic nenutím. :-) Snaží se mne přesvědčit, že moje služby jsou drahé, tak je nebude využívat? Nebo mi oznamuje, že nemá tolik peněz, aby si mohl intimní relax dovolit? A co s tím mám společného já? Tedy s hloubkou jeho kapsy?

Slušně jsem mu odepsala, že jeho vzkaz je velmi relativní. Protože pro někoho jsou moje ceny zase dost nízko. Takže se vůbec nejedná o moje nastavení ceny za službu, nýbrž o nastavení jeho kapsy a kdyby chtěl být upřímnější – a nejen ke mně, ale především k sobě, tak by napsal: „tvoje služby se mi líbí, ale bohužel si je nemohu dovolit“.

Protože ani já nejezdím ve Ferrari, které bych garážovala v krásné dvougaráži u krásné vily s bazénem s protiproudem a vyhříváním... Ani nechodím jíst do michelinských restaurací. Protože na to nemám!

Každý podle své kapsy. A na to řada lidí zapomíná, že problém není v cenách, ale ve schopnosti dotčených lidí si na ty věci nebo služby vydělat!

Moje portfolio služeb se pohybuje mezi 600 – 3000 Kč. Pokud je na tom někdo fakt bídně, že nemá 600 Kč – OK. Pořád mu ještě zbývá třeba internetové porno. Když už tedy nemá trvalou partnerku, která by s ním ráda sex provozovala...

Ovšem vzkazy výše zmíněného typu jsou trapné pro něj, protože ukazují na jeho neschopnost a přitom touhu.

Taky nejsem milionářka, ale když něco chci, tak si řeknu, že si na to vydělám a znásobím úsilí. Věnuji tomu čas, který bych mohla věnovat třeba čumění do bedny nebo na jiné sociální sítě.

Ale bohužel u nás v ČR je většina těch, kteří budou pořád remcat, že je všechno drahé, místo, aby zvedli prdel a šli něco dělat! Je to pořád stejné a pořád o tomtéž. Socialismus, marasmus v přímém přenosu.

Já dávám přednost kreativitě, vymyšlení něčeho zajímavého, vzdělávání se a investování do svého vzdělávání před šetřením. Zbytečně nerozhazuji (šatičky, kabelky, botičky, alkohol, kuřivo... – nekouřím a nepiju), ale mnohem raději než lovení slevových akcí a nadávání na drahotu, věnuji čas přemýšlení, jak to udělat jinak a lépe.

Přesně podle hesla:

KDO CHCE – HLEDÁ ZPŮSOBY,

KDO NECHCE – HLEDÁ DŮVODY.

Prý to řekl Jan Werich. A toho mám moc ráda. A tento citát obzvláště.

Takže moje rada zní (už jsem jako Halina Pawlovská...:-)) – ale ne rozměrově):

CHCEŠ-LI MÍTI SEXY ŽENU, NEPOMLOUVEJ JEJÍ CENU!