To jsem se zas předvedl

28.6.2011 01:39 · 891 zhlédnutí nadoba

Jsou věci, které jako muži nikdy nepoznáme a jsou věci, které zas nikdy neokusí
ženy. Jednou takovou „maličkostí“ je návštěva u ženského lékaře. Pro ženy pravidelná rutina, pro muže doprovázejícího svou ženu i dnes každá taková
návštěva je trošky vyjímečná. Dělal jsem doprovod již několik let a dodnes se cítím trošku divně, když vstoupíme do čekárny plné žen a jsem tak trošku rušivý
element, takový vetřelec do ženského světa. Některé návštěvnice na mne koukají
jako „co tady dělá“ jiné tak trošku s obdivem, že i sem vstoupím. Dnes už
je to vcelku běžné, že do těchto prostor občas zavítají muži. Jezdíme přes celou Prahu a tak dělám dovozce a doprovod, vezmu si knihu, protože je to vždy na dlouho a v čekárně se posadím do kouta a dělám, že tam nejsem.

Zrovinka jak posledně, vstoupím do přijímací haly a zatímco na recepci dohaduje žena,
která ordinace je pro dnešek ta pravá já zběžně prohlédnu osazenstvo čekárny.
Několik žen a jeden muž jako doprovod, špital si se svou paní a bylo vidět, že jsou ještě hodně zamilovaní. Mou pozornost upoutal automat na kávu, vsunul jsem knihu do podpaží a jal se vybírat lahodný černý kok. Výběr byl veliký a zvláště
tlačítko „bez kelímku“ mne zaujalo. No to dá rozum no nééé doktoři maj hrnečky a tak jej zmáčknou a nevypadne jim kelímek, ale opojný nápoj jim nateče do jejich oblíbeného hrnečku. Stroj spolknul mých dvacet korun stejně, jako svého
času polykal můj pes piškoty. Z útrob jsem zaslechl známé zvuky a již se těšil,
jak v koutku čekárny s kelímkem voňavé kávy zasednu a budu se tvářit,
že nejsem. V zádech jsem cítil pohledy všech přítomných stroj dokončil přípravu kávy, já otevřel plastová dvířka. Jestli jsem si přál být nenápadný
tak teď jsem toužil po tom být neviditelný. Potutelný přidušený smích se nedal neregistrovat. Musel to být krásný pohled na blbce co vyjeveně čumí do prázdného prostoru a sleduje poslední kapku kterak opouští trysku a mizí v kanálku stejně jak zmizela celá moje káva. Otočil jsem se a snažil se tvářit, že jsem nad věcí, ale uznejte sami. Muž na gyndě stojící před automatem, kterým proteklo celé kafe do kanálu, takový muž se pak těžko může tvářit v koutě,
že tam není. „no alespoň tu mají dobrý kafe“ vypustil jsem do prostoru a šel se začíst.