Přeju krásný den,

v dnešním pokračování mojí dobrodružné cesty za delším sexem Vás čeká samotný chirurgický zákrok a jako bonus ještě první den po něm. Pohodlně se usaďte a buďte prosím shovívaví ku případným chybám a nedostatkům ve slohu i gramatice.

Den D

Ještě v předvečer zákroku, bo jsem věděl že dlouho nic nebude, jsem si naposled pěkně promasíroval péro i s happyendem. Shodou okolností u Amatérů. Třikrát. No co, bylo to na dlouho naposled!

V den D jsem si vzal v práci volno a na sedmou jsem se dostavil na urologii. Po chvilce čekání mě přeposlali na jiné uro oddělení, tam jsem se převlíkl do nemocničního pyžama, sestřička mě doprovodila k přijmu na sál, pro změnu jsem se svlíkl do naha, lehl na stůl/lehátko a odvezli mě přímo do jámy lvové. Tam mi lev (doktor) opatlal pindíka a přilehlou oblast desinfekcí, společne s mladou lvicí (co jsem pochopil tak studentka) mi zahalili zbytek těla lantuchama a šlo se na věc. Bylo asi 8 hodin.

Nad hrudníkem jsem měl plentu, takže jsem na inkriminovanou oblast neviděl. Asi to tak bylo lepší. Nejdřiv přišlo umrtvení, to prý trochu píchne a pak už bych neměl nic cítit. Píchlo to teda trochu víc než jsem u jehel zvyklej (docela dlouho jsem injekčně bral léky), ale dalo se to vydržet s pouhým usyknutím.

,,Teď to citite?" Zeptal se doktor a nečím mi rejpnul do žaludu, takže jsem opět usyknul a přisvědčil.

,,To je divný, tak ještě trošku přidáme." Další píchnutí, další usyknutí.

,,A teď?" Další rejpnutí.

,,Jo!"

,,To jsem blázen, já to ještě zkusím." Píchnutí. ,,No já myslim, že kdybysme vás řezali do neumrtvenýho penisu, že byste tady tak klidně neležel. Něco asi cítit můžete, ale mělo by se to dát vydržet, kdyby náhodou ne, tak samozřejmě řekněte."

Pak se bavili doktoři mezi sebou, já koukal okolo a snažil se nevnímat, že doktor mi přidržuje penis a snaží se ho natahovat a nastavit, aby měla doktorka co nejlepší přístup k mojí uzdičce a mohla do ní řezat. To ale dost dobře nešlo a protože asi od půlky penisu dál k tělu jsem cítil všechno zřetelně, přestože situace to byla nepříjemná a nevhodná, cítil jsem jak mi začíná tuhnout. Mírně, pomalu, přesto tuhnout. Pindíkovi bylo jedno, že jsem na ženský a drží ho chlap, bylo mu jedno že nahoře ho řežou, protože tam to skoro necítil. Někdo ho prostě držel, mačkal a tahal a tak si chtěl hrát. Nepomáhalo tomu ani to, že ta mladá a podle toho co bylo vidět, hezká doktorka, se mi třela o ruku, kterou jsem měl volně podél těla na stole. Neveděl jsem ani čím, mohly to být stehna, břicho nebo i prsa, výškově jsem byl trochu dezorientovaný. Na začátku se mnou totiž hýbali nahoru a dolů, nastavovali světla, apod. Všechny tři možnosti ale zněly dobře a tak jsem se nezadržitelně blížil k padesáti procentům erekce...

Sakra, vždyť jsem včera honil jak oteklej, to přece nejde aby se mi tady postavil...

Musel jsem jednat. Začal jsem urychleně hledat očima, na co budu myslet. Nakonec jsem začal počítat světla. Měli tam takové podivné zářivky seskládané ze svítících koulí. Nevím jak se tomu říká, ještě jsem to nikde neviděl. Těch koulí jsem napočítal 1200 a erekce mezitím naštěstí opadla. Pak mi začala brnět levá ruka. Ta, o kterou se mi třela ta hezká slečna. Hezká slečna, která teď držela už zřejmě jehlu místo skalpelu, v oblasti mého žaludu. Povídali totiž něco o šití. Nechtěl jsem ji vylekat, aby náhodou nepíchla špatně, takže jsem s rukou ani nehnul a čekal jsem na správný okamžik. Ten přišel samozřejmě až bylo po všem.

,,Ták, ještě tam dáme framykoin ať se to hezky zatáhne a je to."

Strhli ze mě lantuchy, sestřička mi dala kus fáše s vatou, abych si to pak dal do trenek, zakryli mě a jelo se ze sálu pryč. Cestou jsem si všiml hodin, bylo půl deváté. Přivezli mě k mému vypůjčenému pyžamu, takže jsem se oblíkl, počkal na sestru, která mě zase doprovodila nahoru na URO, tam jsem se převlíkl zpátky do civilu, vycpal si trenky tou vatou a sedl si do čekárny. Mezitím už spodek přicházel k sobě a začal bolet.

Bylo 9 hodin. Měl jsem hodinu počkat, pak jít na kontrolu za doktorem jestli je všechno v pořádku a hurá domů. Tak se i stalo, kolem desáté pro mě přišla sestra a cestou k doktorovi mi dala instrukce. Dnes jen otřít okolí od krve a desinfekce, neumývat, odpočívat. Od zítra několikrát denně vykoupat penis v heřmánku, žádná vana, jen sprcha. Úplná sexuální abstinence. Za čtrnáct dní se vstřebají/vypadnou stehy, za tři čtyři týdny na kontrolu. Kdyby to moc bolelo nebo krvácelo tak hned k nim na uro.

Ten den jsem si dle instrukcí piňďoura neměl mýt. Popravdě, asi bych to ani nezvládl, protože fakt chvilkama celkem bolel a byl dost citlivej na dotek. Navíc, když se jdete vyčůrat, nechcete vidět nejlepšího kamaráda celýho takhle zřízenýho. Ani barvu moči po vyčůrání. Nechci přehánět ani dramatizovat, nebylo toho moc. Po operaci mi ho ale ani nijak neotřeli a trochu to pořád špinilo, přece jen to byla čerstvá rána. A k tomu na nepříjemném místě, i když možná jsem jenom zbytečně citlivka. Na náladě mi to ale rozhodně nepřidalo. Takže jsem si doma jen vlhčákama otřel stehna, koule a břicho od desinfekce, aspoň zvenku lehce i toho ocáska, ale jinak jsem se snažil omezit kontakt na minimum.

Do trenek jsem si dal dámskou intimku, aby mi krev neprosákla přes trenky a po obědě jsem si v rámci rekonvalescence schrupnul. To mi pomohlo. Cítil jsem se líp, bolest trochu polevila, krvácet to prakticky přestalo. Stejně jsem ale neriskoval a očistu a první detailní pohled na novou jizvu jsem odložil na další den.

Den poté

Ráno jsem se konečně zbavil intimky, protože krev už netekla vůbec. Bolest taky skoro ustala, jen pokud se mi při chůzi hodně třel žalud o oblečení, začlo se to ozývat.

Než jsem šel do práce, omyl jsem si vlažným heřmánkovým čajem to nejhorší – krev a desinfekci ze žaludu a mrknul se jak to vypadá. Dlouhý cancoury stehů, nehezká jizva, pořád ještě mírně prolínající krev, no prostě radost pohledět. Na druhou stranu to ale vypadalo, že se ta uzdička dost uvolnila – aby ne, když mi na ní udělali asi deset štychů.

V práci jsem chvilkama chodil jak naprcanej kačer, pořád to ještě nebylo úplně komfortní. Naštěstí jsem dost flegmoš na to, aby mě nějaká práce dokázala rozházet, proto jsem ten den s ničím nespěchal.

Takže jsem si oddělal svoje a mazal domů. Následovala opatrná sprcha, další koupel bimbasa v heřmánku a hurá, druhá šichta s prckama. Docela často od nich dostávám něčím do rozkroku – míčem, autíčkem, nohou, hlavou.... Tomu jsem se snažil vyhnout víc než jindy, protentokrát kupodivu úspěšně.

Před spaním zase koupačka v heřmánku a první foto po zákroku.

Foto jsem chtěl přidat do galerie, ale kvůli cenzuře to nepůjde.

Tak takhle proběhla moje frenuloplastika a první den po ní. Ještě chci dodat, že mi to dělali ve FN Brno a všichni tam byli moc příjemní, to je podle mě taky důležitý aspekt rozhodování. V příštím díle Vás ještě jednou znudím povídáním o dalších pooperačních dnech. Povím Vám jak se mi hojila rána, jak to bylo s erekcí a masturbací, jaký byl první sex, atd.