Simoniny kalhotky .

Prádýlko k ženě tak nějak patří, ale i když ho není příliš, stejně dokáže s chlapem pěkně zamávat.Někdy nemusí být ani kompletní stačí jen část, náznak , vykukující krajka zpod sukně a chlap je nepříčetný. Kdysi jsem pracovala v jedné pojiš´tovací firmě kde bylo asi patnáct chlapů a dělalo se všechno možný než pojištovalo. Kolegyni Simoně bylo asi 30 a mě o pět let méně. Chlapi různého věku, od 25-60.

Sdíleli jsme stejnou kancelář takže každý na každého viděl. už tehdy se dalo krásně odkoukávat chování mrchy, která má chlapa na háku a já coby nevinná obrýlená novicka s výrazem paní učitelky z toho měla vždy legraci.

Až mi těch chlapů bylo líto.

V pondělí ráno bývaly pravidelně porady. No pravidelně, podle toho, jak se kdo z pánů vyspal.Porada spočívala v tom že jsme se na otáčecí židli sesedli do kruhu a Simonka si nezapomněla dát nožku přes nožku tak lascívně až jí pod kostičkovanou ultrakrátkou mini sukní byly vidět pidi černé sítované kalhotky.

Pánové vždy jen zalapali po dechu a já s úsměvem pozorovala boule na kalhotech, U někoho vlevo a u někoho vpravo. jeden kamoš mě na tuto ožehavou otázku odpověděl. To víš, jak se kdy zadaří :-)

Její manžel byl Ukrajinec a docela pohledný a když jsme jednou jeli v autě a Simča si musela něco kdesi vyřídit kecali jsme a pozval mě k sobě.Měli malého synka asi šest let, tak jsem ho občas hlídala.Oba.

Dnes bych asi zase neváhala, ale tehdy, to prostě bylo o něčem jiném. Měla jsem přítele a nějaké myšlenky na nevěru mě ani nenapadly. Ale hezkej byl to zase jako jo. S hezkejma cizincema jde vše snáz :-)