Těch pár let, po kteroužto dobu občas nahlížím na stránky tohoto webu, mě přivedlo k následujícím několika řádkům. Ano je to fajn, že existují Amatéři. Když má člověk štěstí, přijde na jiné myšlenky. Myslím tím na ty, které se netýkají práce, politiky, nepříjemných starostí a povinností. K ideálu chybí ovšem "filtr normálnosti." Kdyby existoval, dalo by se vyhnout střetnutí s blbci, úchyly, "paranormálními jevy" - a možná taky s těmi protějšky, které ačkoliv se od počátku jeví jako vhodné k "pábení" - řečeno Hrabalovým výrazem, stanou se obětí právě oněch úchylů, supermanů a choromyslných loudilů. Čímž chce básník říct, že v důsledku výše zmíněného na konverzaci nezbude nikdo "normální." Řekl bych, že před lety byla situace v tomto ohledu mnohem lepší, poslední dobou se stává neudržitelnou. Pravdou je, že nechodím na chat, a to zčásti právě z výše zmíněných důvodů. Nehodlám ztrácet čas, a taky bych se nerad stále dokola přesvědčoval o marnosti. :-) Přesto bych rád, aby svět byl hezčí, laskavější, férovější a k žití přijatelnější. To jiskření je k tomu fakt zapotřebí. Zůstávám od přirození optimistou. :-)