Pouť zrcadlovým bludištěm

Z následujících odstavců můžete mít zamýšlený, rozpačitý možná zmatený a hlavně nechápavý dojem. Tyto řádky nemají vyprávět o rozhořčení nebo naprostém karnevalu smíšených emocí. Ono zamyšlení vzniká hlavně z toho důvodu, aby bylo možné si z něj vzít ponaučení a nastavuji tak preventivně zrcátko každému, kdo se v něm shlédne.

Je mi líto lidí, jejichž obranné mechanismy pracují na principu všední jednoduchosti. To jsou povětšinou takové ty, které děti obkoukavají od svých rodičů a tím pádem dochází k tomu, že se jed šíří. Podobně jako zánět. Byl bych rád, kdyby tohle někomu mohlo pomoci jako antibiotika.

Mrzí mě, že každý nemá tu sílu žít podle svých představ, žít naplno a být šťastný. Někde jsem ale četl, že štěstí je volba. Štěstí k vám nepřijde zčistajasna, nepozdraví vás a neřekne vám...

"Ahoj, trochu ses loudal, tak jsem ti šlo naproti, abys mě měl zadarmo."

Každá magie něco stojí a aby mohla být nastolena rovnováha je třeba nebýt sobecký a vědět, že na jednu stranu houpacky pokladáš to, po čem toužíš a druhá strana náleží činům, tvé snaze a iniciativě, protože nic není zadarmo. Zákony jsou jasné. Ve chvíli, kdy budeš jen brát bez nutnosti ohlédnout se na svůj účet a nebýt ochotný nic dát - Vesmír provede zúčtování podle svého a pokud ti daň za splněný cíl či ambici přišla hodně, tak zjistíte, že očůrávaním je ten poplatek desetinásobně horší.

A když někomu život, případně Vesmír udělí lekci, člověka to zlomí a nevyužívá tuto okolnost k seberozvoji, neposune se. Udělá krok dozadu, dřepne si a schoulí se do klubíčka. Časem na takovém člověku začne růst plevel, jedovaté trní. Plodiny životních křivd. Ani v tento moment člověk doslova poučený lekcí, že všechno má svůj smysl, systém i význam. Takový člověk ani poté nechápe a vlastně z nedostatku znalosti a informací - protože proč by se měl v dospělosti kdokoliv co učit, obzvlášť když se jedná o historické kořeny života, ale to už odbíhám.

Křivdy jsou ostré dýky, které se ostřím ponořuje do masa egu. Ego je podle mého největší, leč i nejlstivejší nepřítel. Ego je totiž jakasi forma entity, která zkouší a manipuluje s přesvědčením duše. A v případě křivd tu nejvíc trpí ego. Tento zahořklý člověk má pak ve zvyku jako Sherlock Holmes pobíhat po světě s lupou a hledat sebemenší detail odlišnosti, originality, schopnosti, talentu, umu, jenž on sám postrádá - tuto informaci pak ego potlačuje, a tak dotyčnému ani nedochází, jak moc se znehodnocuje. A největší šelma se probudí v moment, kdy takový - životem zklamaný, vlastně i docela ztracený jedinec závětří právě to štěstí, duševní pohodu, hmotné zabezpečení. Shrnul bych to jako výbornou kvalitu života včetně štěstí - jenž si každý takový člověk onen stav vybral a učinil kroky, aby se do té fáze dostal.

Každý pokrytec, smolař, nešťastník, plačka by měl přestat investovat čas ve věcech, které ani reálně nespadají pod věci zájmu dotyčného. Ruku na srdce - to jak se člověk chová a může vás to obtěžovat sebevíc je věc každého člověka a já si uvědomuji, ze vyjádření je akorát prostředek k rozdmýchávání zla, ale já musím, protože ze všeho nejvíc nesnáším hloupost. A hádat se s hlupákem je nejenže obohacující - co se slovní zásoby týče. Netušil jsem, ze lze v jedné větě použít tolik sprostých slov, ale zároveň je takovéto hádání jako křičet ve zrcadlovém bludišti. Výsledek je takový, ze na vás čumí hromada ksichtů, ale nikdo nemá výraz se špetkou pochopení. Jen lhostejnost, neschopnost uznat vlastní chybu a jen další krok k tomu zahalit se do mlhy nicoty.

Ono je to humornější, když jako tři a dvacetiletý měním argumenty s o deset let starším člověkem a nepoužijí při tom jedinou nadávku myšlenou ofenzivně. Moje dospívání byla, nyní si myslím, tak trochu fraška protože můj dojem z dospělých lidí byl vždy takový, ze mají zkušenosti, rozum a hlavně, ze ovládají schopnost se povznést a dívat se na věci i z jiných úhlů. Ve chvíli, kdy na mě ale neandrtálec v 21. století hučí, že jsem bukvice a zopakuje to dvacetkrát, tak jako omlouvám se, ale kde je nějaký věcný argument? To, že jsem buzerant už vím, děkuji za připomenutí ale vím o tom. Teď otázka - co je ti po tom?

Závěrem tedy vytvořím myšlenku s jasným poučením. Následující řádky jsou nejdůležitější z celého článku. Zopakuji pro jistotu, ze tu nekážu moudra nějaké sekty nebo nevnucuji nikomu žádné přesvědčení, žádnou víru. Tohle celé je můj názor.

To, jak se člověk chová, jaké má sebevědomí nebo majetek jsou věci, po kterých je nám 💩. V souvislosti s tím nemáme žádné právo komukoliv rozkazovat, diktovat, snažit se ho měnit, snažit se ho vměstnat do řady poslušných oveček. Spíš je v momentech, kdy vás ego svádí kohokoliv posuzovat na místě podívat se do zrcadla a být terapeutem sám pro sebe. Začít se sebou spolupracovat, pracovat. Skutečně je to pravda - důležité je si uvědomit, že pokud se vás nikdo neprosí o radu nebo názor, tak názor říct není nic špatného, tady jde spíš o to, jak to podáte. Je důležité být konstruktivní a k sobě mít anebo si vypěstovat určitou sebereflexi. Dokud chování, projev či samotná existence dotyčného člověka neovlivňuje vás samotného, pak... je lepší nemluvit nesmysly a opírat se o historický či jinak informacemi a fakty obsaženy základ.

Filosofická půlhodina u konce.

Dobrou noc.