Později a proč vlastně?

Později! Později!
Promluvíme si později...
Zavolám ti později...
Uvidíme se později...
Půjdeme na procházku později...
Později ti povím, jak se cítím...
Později poznáš, jak moc pro mě znamenáš...
Později tě možná miluju a možná na tebe zapomenu...
Všechno si necháme na později a zapomeneme, že ′′později′′ není naše!
Že ′′později′′ lidé už nemusí být s námi...
Že ′′později′′ už je možná neuslyšíme, neuvidíme...
Že děti ′′později′′ už nejsou dětmi, a rodiče jsou jen vzpomínkou...
Tento ′′pozdější′′ den se mění v noc, noc v bezmoc, úsměv v bolest a život v paměť.
′′POZDĚJI, BUDE PŘÍLIŠ POZDĚ!′′
Buď teď!