JARO (Poletíme na Venuši)

Konečně jaro. Probouzí mě z letargie sluneční paprsky. 

Kontroluju teploměr za oknem a  s potěšením sleduju, jak teplota roste. K těm uplým džínám a triku bude v pohodě stačit lehkej kabátek. Přistihnu se, že se usmívám, když ho stahuju páskem a zdůrazňuju svou štíhlou postavu. No a co, že jdu jen na pole se psem. V dobrém rozmaru sahám po lehké toaletní vodě. Však i v přírodě to v každém ročním období voní jinak. 

Venku si tak oba se psem nasáváme vůně, necháváme se hladit teplými slunečními paprsky, i ten vítr konečně není bodavě ledový. Příroda se probouzí... 

Vzápětí není pochyb, že se jako každé jaro probudila jedna malá mrška. Závistivě začíná slintat v tušení všudypřítomných namlouvacích a pářících rituálů v okolí. 

"Slíbilas to! Že mi aspoň ty několikakilometrový procházky zpříjemníš rytmickou masáží. Že mi koupíš ty venušiny kuličky." Myslím, že teď už vyloženě brečí a kalhotky použila místo kapesníku... 😀

Ráda bych, aby malá madam zavřela pysk. Takže, milé amatérky, používáte venušiny kuličky? Lze je takhle vzít i na delší výšlap, aniž bych musela hledat skryté místo, kde se jich třeba po hodině chůze budu muset s úlevou zbavit?