I can get no FUCKisfaction

Otevírám oči. Už v prvních vteřinách silný vnitřní pocit, že tady je rozhodně něco špatně. No jasný,  7:05 není 4:30. Na mobilu 15 zameškaných upozornění budíku, 10 zmeškaných hovorů od šéfa. Super, takže den totálně na hovno.

Chystám se vystřelit z postele, jakože honem, kafe, zuby atd. No ty vole, jsem v noci vyskládala vagon uhlí, nebo co??? Mozek, kterej naštěstí jako vždycky funguje, bleskově vyhodnocuje situaci a ohlašuje stav nekompatibilní se zařazením do pracovního procesu. S vypětím sil se soukám z postele a mířím ke kávovaru s nadějí, že mě silný espresso oživí alespoň natolik, abych zaměstnavateli oznámila, že dneska naše milé zákazníky fakt nedám. 

Naštěstí tělo, které je vycvičené fungovat až nadoraz, se během dne po odpočinku a s dovoleným dopingem různých superfoods, výtažků z bylinek, vitamínů etc. probere z režimu mrtvola k téměř živému stavu. 

Nakonec dokonce zvládáme takřka 5km procházku, což je dolní hranice, po které pes nemá aspoň pár hodin nutkavou potřebu běhat jak magor v naší 60m² malé psí boudě. 

Přichází mi několik zpráv. Kámoška nadšeně líčí, že si včera konečně po rozchodu zašukala.   Vyzvídám pár detailů, ale jen malinko, no přesto mě následně přepadá touha vyplavit si taky trochu těch endorfinů. 

Hledáš-li pomocnou ruku, najdeš ji nejjistěji na konci svého ramene. A správný hračky jsou obvykle zárukou dokonalého uspokojení. Jenže... N I C !  WTF?!  Dnes vážně nemám den...

Už se vám to někdy stalo?