Činy jsou víc!!

"Chybíš mi," pronese. Ale NEVYHLEDÁVÁ Tě.
"Chtěl jsem Ti to říct," tvrdí. Ale NEŘEKL to.
"Nechtěla jsem to udělat," praví. Ale UDĚLALA to.

K ČEMU jsou tedy všechna ta pocukrovaná slova?
Právě ony jsou důvodem, proč nevěřím činům, ne slovům. Pokud mi někdo do očí říká: "Záleží mi na Tobě", a přitom se mnou opakovaně jedná tak, jako by mu na mně vůbec nezáleželo, věřím spíše tomu, že mu na mně nezáleží. Slova bez činů zkrátka nejsou nic. Slovo může lhát, ale čin vždycky vyjadřuje pravda.

Proto mi záleží na lásce, která se jenom neříká, ale uskutečňuje. Ostatně, malé děti někdy úplně nerozumějí slovům, ale lásce vždycky. Láska totiž nemá co dělat s intelektem, je o srdci. Není o fyzické kráse, majetku, postavení, ale o nitru, charakteru člověka.

Schopnost milovat i v těžkých chvílích se vždycky projeví. Stejně jako neochota v těžkých chvílích zůstat. Staňme se v tomto směru dětmi. Neposlouchejme slova, vnímejme činy.
Zjistíme, že "vidíme" mnohem víc než jen povrchové pozlátko člověka.

Snad i tento článek pomůže všem, kdo směřují k poznání skutečné spřízněné duše. Možná vůbec nepřijede Mercedesem, možná ji nebude oblékat návrhář, a přece pro Vás bude znamenat poklad. Ne vnějškem, ale duší. Spřízněnou duší.
Od srdce, Enni