Psani

Pratelstvi na amaterech ma jepici zivot.Nekdy si piseme hodiny,nekdy dny,nekdy se setkame po delsi odmlce a navazeme tam kde jsme skoncili.Nekdo to bere vazne,nekdo jako srandu.Duvodu proc tu jsme je tolik kolik nas tu je.Nekteri se spolu sejdou,rozumi si,dojde na kavu a nekdy i na vic.Ja jsem cita to se tady celkem uz vseobecne vi.Kazdy muj blog a ze uz jich je je bran jako fnukaci ackoliv kdyz ho pisu je fnukani to posledni na co myslím.Kdyz si s nekym pisu a preskoci ta psaci jiskra je to super a bavi me to.Kdyz psani skonci je to pro me smutny.Na druhou stranu je tu staly prisun novych adeptu na psani.Mozna se pochlapim teda pozenstim a napisu i povidku,zajem by pry byl.Proc to ale cely pisu?Jak to mate vy?Kdyz si s nekym rozumite, pisete si,sverujete si navzajem svoje tajnosti je vam pak lito ze to psani konci nebo to proste hodite za hlavu a jdete dal.A ted zacne to fnukani.Ja to teda jen tak za hlavu hodit nedokazu zvlast kdyz to psani trva delsi dobu.Kdyz je mi s tim clovekem dobre a jemu semnou taky i kdyz jen po pismenkach.A ano vzdycky jsem byla divna a ani tady se to nezmenilo.Prosim jen kladne reakce,z tech spatnych pak nemuzu spat:-))