Řidič těžký chleba má

Řidič těžký chleba má, krásná žena kam se podívá. Holky skoro nahé zase chodí a mužům se v kalhotách hadi budí. Na přechodu mladý holky se culí, až jim z toho hopsaj dudy.

Miluji ty jarní dny, kdy ženy nejsou skoro oděny. Jejich krásné nohy, a že některé musí mít skvělé vlohy. Vlohy mezinoží, šukat by je bylo boží.

Motor náklaďáku vrčí, mě z těch holek v kládě hučí, představuji si je, jak mi na sedačce láskou kňučí.

Jak vedle sebe holky jdou a prdelkami pohupujou. Představují si, jak asi jejich pičky vypadají a mrdavé myšlenky mě přepadají. Jak jim pouští šťavička, když strká si tam prstíčka, jak jim teče šťáva po stehnech, jak voní jarem krásně, jak šukám jejich dásně. Jsou nádherná bez ohledu na věk, i zralou paní, bysme vzali za vděk.

Ony se jen usmívají, nemají ani tucha, jaké dělají řidičům vzrucha. Někdo si ho pak veselé honí, jako by jezdil na koni a někdo spěchá domů s vidinou domácího mrdu, ale v hloubí duše ví, že je mu to k prdu. Protože, co je doma, je už těžký kóma.

Ženy a děvčata nám dělají krásný den, i když mrdání s nimi je jen zvrhlý sen. Zajímalo by mě, jak to mají dámy vlídné, zda muži se jim líbí a zda mají sny, co kdyby.