Proč tu nic nehledám

Já a Amatéři

Už se mi několikrát stalo, že jsem byla terčem místního mužského vzteku a frustrace, když jsem na otázku co zde hledám, odpověděla, že nic. Následovala kupa výčitek a někdy i sprostých slov, jak si tu dovoluji vůbec být, když nehledám sex a s nikým nic nechci mít. Jak matu místní mužské osazenstvo už vůbec jen svou existencí a jak jsme všechny tady stejný mrchy, protože zrovna tomu dotyčnému nechceme dát….
No, takže...můžu být kde chci a z jakého důvodu chci, nebo i bez důvodu, vlastně, co je komu do toho... nemám ani povinnost odpovědět na každé z deseti „Ahoj“ které mi denně přijde. Pardon, ale v tom množství a na těchto stránkách, už to není o slušnosti, ale o chuti a o čase. Nebo i o svobodě… No k obyčejnosti slušného chování a jeho významu „tady“ by se toho dalo taky mnoho dodat...ale o tom třeba jindy…
Abych se ale vrátila k tomu, co tady vlastně dělám…, možná bych to měla i začít tím jak jsem se k tomu vlastně dostala. Můj ex přítel jednou při odchodu do práce zapomněl tuhle stránku otevřenou a dokonce se zapomněl odhlásit. Já zvědavá ženská s extrémní intuicí a dlouhodobým pocitem, že je ve vztahu něco špatně, jsem okamžitě projela všechny jeho inzeráty a zprávy a přišla na to, kde, jak s kým a kdy mi zahýbá a zahýbal… a že to ve většině případů nejsou ani ženy… No nebudu popisovat, jaký to mělo dopad dál, ale zůstala jsem s ním i tak a velmi brzy jsem si založila vlastní profil. Částečně kvůli jistému pocitu zadostiučinění vůči partnerovi, částečně jsem si zde sdílenými fantaziemi vynahrazovala zoufalý milostný život doma a neměla jsem nejmenší chuť se s někým potkat. Ale bylo to sem tam příjemné a hlavně bezpečné a nenáročné zpestření, které se dalo prostě kdykoli a bez starostí zrušit, nebo vypnout.
Pak bylo období, kdy jsme na mém profilu sdíleli s přítelem společné erotické fotky a vše bylo najednou tak nějak oficiální. To mi ale nic nedávalo. Jen jemu. Pak přišel náročný rozchod a já se dvakrát potkala s někým odtud na kávu v domnění, že bývalému jeho nevěru dokážu nějak vrátit. Nedokázala a ani dotyční pánové mi moc nesedli. Tehdy jsem zjistila, že už nedokážu být ta bouřlivka co kdysi a že už si věcí cením jinak a mám jiné priority. Přestala jsem sama dávat inzeráty, spíš jsem si je pročítala a doufala, že ve své bolestivé samotě po drsně ukončeném dlouhodobém vztahu, tady třeba narazím na zázrak.
Na profilu mě stále a dokola oslovovali ti stejní muži, ty stejně zoufalé věty a o nevyžádaných fotkách penisů ani nemluvím. Přesto jsem po roce uplné samoty bez vztahu i bez sexu zkusila ještě štěstí a s někým se sešla. Sympaťák z nedaleka a asi bych to i prubla… Jenže jsem chtěla někoho svobodného a brzy jsem přišla na to že dotyčný mi zamlčel že má přítelkyni, protože chtěl experimentálně zkusit mít dva vztahy současně. Jenže když jsem na to přišla už to pro něj nebylo lukrativní. Alespoň mi ale dotyčný přijel opravit zásuvky, když mi z nich sršely jiskry přímo dětem u postele. Za což neskutečně děkuji :-)
Následně jsem si uvědomila, jak velká je tady všechno iluze, i přesto, že někdy tu můžete narazit na velmi zajímavé až neskutečné lidi a opravdu dobře si popovídat. Tím ale nemyslím o sexu. I tak jsem veškeré kontakty s Amatéry přerušila. Nedalo mi to, za dva měsice jsem tu byla znovu, nový profil a vše od začátku. Stala se mi neskutečná náhoda, narazila jsem na nádherného muže, se kterým jsme si padli do noty a mohla jsem si s ním splnit své snad úplně poslední sexuální přání. Viděli jsme se 4x, původní dohoda byla, že nedojde ke styku, ale i to se jednou stalo, pak to ale kvůli nedostatku jeho času šlo zase do kytek a já zjistila, že praktiky, které provozujeme se mi sice líbí, ale nepotřebuji je pořád, kdežto on asi ano a takto to nechci. Navíc byl ženatý …
Na amatérech jsem zůstala i nadále a jednou, když mě neodbytné vzpomínky před spaním zahnaly zase zpátky do minulosti k zapomenutým milencům a dobrodružstvím, tak jsem se rozhodla je pro jednou pustit ven. Vznikla první povídka a už to šlo samo. Jednak mě to neskutečně naplňuje, prostě jen tak psát...no a Casanova taky napsal svoje paměti, tak proč ne já… Ohlasy byly až nečekaně dobré. Navíc se v psaní erotických vzpomínek zbavuji tak trochu tíhy své vlastní minulosti. Současně mohu být i sama sebou aniž by mě tu evidentně kdokoli soudil. Píšu Vám prasárničky, které si užíváte a můžu zatím žít svůj pokojný asketický život matky samoživitelky s bilancí jednoho sexuálního styku za dva roky... A je mi v tom asi dobře...Nic nehledám, sem tam, povykládám, vzácně odpovím na opravdu poutavý inzerát a čekám co bude. Už nehledám ani erotické zpestření, nic…
Naplňuje mě zde absolutně mé psaní a Vaše většinou velmi vřelé odezvy. To ale neznamená, že jsem přestala věřit na zázraky a že se nemohou stát kdekoli….