Smysly

Tak automatické a samozřejmé, že o nich nepochybujeme a ani nevnímáme, že pro nás pracují ve dne v noci. Už jsem za život přišla na chvilku snad o všechny.
V šestnácti letech jsem chtěla být čokoládová, nejlépe do druhého dne😁 a tak jsem si sedla před horské sluníčko na dvacet minut. Do rána puchýře na obličeji i dekoltu a nateklé oči tak, že jsem tři dny neviděla nic. Automatické podávání věcí, rozsvícení na záchodě, obléknout se, najíst se, žít... nefungovalo...
O pár let později přišla touha nechat si svázat ruce. Ta bezmoc se nesmět dotknout, nahmatat, pohladit, byla zvláštní... Chtíč který alespoň na vteřinu chtěl ucítit hebkost kůže, vzít si penis do ruky a hrát si, hladit strniště na tváři, měl smůlu.
Bylo to krásné a vzrušující omezení.
Chtěla jsem to posunout ještě dál, takže jsem si nechala zavázat oči i svázat ruce. A to byla teprve slast! Je neuvěřitelné jak reaguje tělo na všechny podněty, pokud nemá dva smysly. Vše ostatní je tak intenzivní, citlivé, okamžitě se přizpůsobí danému okamžiku. Nos nasává vůni všeho s takovou péčí. Byla jsem jak pejsek, který si očuchává všechny detaily a je mu jedno co to je. A sluch je kontrolór, který dává mozku signály co se bude dít.
Mysl vyhodnocuje, ale vlastně neví nic.
Jste jen oddaní tomu všemu a i když je to nezvyklé, baví vás to právě díky té nejistotě.
Vychutnáváte si každý dotek, každý vzdech, tón hlasu, vůni těl.
Asi pět dní před Vánoci mi zalehli uši. Takže jsem všechna povídání s rodinou slyšela "napůl". Vnímáte jen obličeje, výrazy a domýšlíte, co si povídají. Byl to zvláštní stav. Člověk je mnohem víc ve střehu. Neustále se otáčí, kontroluje alespoň očima co se děje. Žije si ve svém tichém světě a myšlenky najednou nabývají na intenzitě. Tohle mě asi štvalo nejvíc, pořád jsem si do těch uší něco lila, abych se toho zbavila.😁
Teď jsem přišla díky Covidu o čich a chuť. Je to druhý den, kdy vařím po paměti. Kdy se voním, ale ten pocit uspokojení z nádherné vůně květin se nedostavuje. Česnek na pánvičce se mnou nic nedělá. Tápu, zda je to dost slaný, nebo sladký. Losos chutná jako papír a víno jako voda. Žádné emoce nepřichází.

Vážím si svých smyslů. Dokud jeden z nich nemám, ani nevím, že je něco jinak. A zároveň věřím, že pokud se tak stane, tak tělo je chytré natolik, že se prohloubí ty ostatní, abychom v klidu přežili a vše si užili.

A jak to máte vy? Byli jste někdy bez svých smyslů ať už náhodou, nebo záměrně?