Amatérská větev

Jen tak si posedět, natáhnout na sebe ten chlupatej kožich, vycenit zuby a chytnout se liány. Místo mám dobré, je vysoko, pode mnou šumí prales, je starý a ví své, připravený vítat novou generaci tvorů a loučit se s těmi co to nezvládli.....Věcný koloběh témat, radosti, zklamání, očekávání, nadějí.

Vidím statné samce, jeden z nich dělá sociální průzkum, dává na odiv reprodukční orgán, má ho půjčený, ale to nevadí, zdá se spokojen, další kus se snaží pochopit že jeho sémě nepadne na úrodnou půdu pakliže nezmění svou prezentaci zde. Ostatní, je jich většina podlehli stádnímu instinktu kolektivní obrany, tvoříc kruh,zadky k sobě zoufale békají, nikdo je neslyší, o to víc kladou důraz na intenzitu, bohužel ne na obsah.

Ach ano, jsou tu, samičky,některé mají skvěle vyvinuté mimikry, svou tlustou prdel a povislé cecky umně schovávají v rákosí, smyslné rty, občas nosík, rafinovaně vystrkují směrem k zoufalému stádu aby posléze chrochtajíc usínaly ve své rákosové bublině. Máme tu i laně, prochází se nenuceně s vědomím posvátnosti, některé lze zaujmout, nechají se očichat, jiné pouze nabídnou pohled do velkých tmavých očí a baví se pohledem na jedince s nedostatkem sebereflexe, kteří v kotrmelcích padí ochotně srazit prdel v dav.

Mám to tu rád, občas slezu dolů, občas potřebuji srát.
A sedím vysoko:)