O mně, milencích a něco k Vám

Měla bych dělat tolik jiných věcí. Ale jak já nerada dělám něco, co musím. Dnes v té nekonečné koloně aut jsem si říkala, jak bych se mohla na všechno vy…t. „Karolíno, sakra, jeden neúspěch dneška ..vzpamatuj se.“ Říká mi můj vnitřní hlas. Tak se zase donutím a pluji proti proudu, ale fakt mám pocit, že sil dochází. A po tak pekelném dnu, jsem zažila nečekaně báječný večer, poprvé jsem vyzkoušela vodnici a objevila novou vyhlídku.
Tady na Amatérech to byl relax, začíná to být stresující. „ Není na světě člověk ten, který by se zalíbil lidem všem“, říkávala moje babička. Chrlíte na mě mraky zpráv, každý čeká odpověď. Na psaní s někým virtuálním nemám prostor a nikoho reálného nehledám. Jsem pracující máma a ještě k tomu neustále studuji. Ano, může se stát. I tady už jsem jednou myslela, že zázraky se dějí, nedějí 😊. Ale jako fakt někomu už klaplo to, že borec napíše. „Puso, jedu přes Prahu, měla bys chuť?“ To mi přijde jako nejlepší vtip. To je tak 30 % vzkazů, dalších 35 % je ahoj 😊 … Za kolik to či ono 25% .. no a v tom zbytku pár mega perverzností a špetka přijatelných – zajímavých reakcí. Nechci se nikde s nikým scházet a mít jakýkoliv tělesný kontakt s někým cizím, ne. Nemusím nikomu vysvětlovat, proč tu jsem, nikoho nenutím, koukat na mě..a když už někdo koukat chce, ať si asi i něco přečte. Říkám si, že jestli někomu nakonec kývnu, tak leda někomu, kdo by mi působil bolest fyzickou, aby mě to dočista přešlo. Ale taky by se mi to mohlo třeba zalíbit. 😊
Neumím být ani něčí milenka (už mám zkušenost), ženským to komplikují city… a pokud se s někým pravidelně budu vídat, určitě bych cítila něco víc, na to se necítím… bolesti už bylo dost. Jsem prostě ženská do vztahu nebo si to teda stále myslím.
Byla jsem kdysi chvilku milenka jednoho muže, co měl kanceláře kousek od hradu.. bylo to takové tajemné. S odstupem to vidím jako dobrou zkušenost. Ale vlastně jeho typicky mužská touha, ošukat mě hned po tom co za mnou zabouchl ta obrovská masivní vrata, se neslučovala s mou částečně romantickou duší. Já si chtěla třeba chvilku povídat. A obava kdy zavolá manželka (tvrdil, že se rozchází), kdo nás kde uvidí, ufff.. Poslal pro mě vlastně i taxi jednou a já se musela podepisovat cizím jménem ..aby to mohlo jít do nákladů… 😊 No až bylo té opatrnosti moc a tak jsem se nechala okouzlit mladším studentem z Plzně. Jééé a ten zase nedokázal nikdy dorazit za mnou a tak jsem musela být já tou cestovatelkou, ale sex na studentském bytě a večerní toulání Plzní, dobrý. A pak mi navrhl, že se budeme scházet cca jednou za měsíc, aby to nepřerostlo právě v něco víc a mně se to nelíbilo …. Prostě vždy jsem chtěla víc. Logické posuny někam dál… vše co zažijeme, je ale fajn… byla to zkušenost. Jedna zajímavost, které jsem si všimla .. muži myslí, že sex musí trvat dlouho … a pokaždé se ptají : „To na tebe bylo moc krátké, co?“ Ok .. žádná asi nechce, abyste ejakulovali, sotva sundáte kalhoty.. ale prostě sex nemá za mě pravidla.. co je dostatečně dlouho a co krátké. Asi je fajn dosáhnout orgasmu, ale ženský to hrajou..Já nic nehraju, buď ho mám při sexu nebo po sexu nebo né a i tak to mohl být dobrý sex. Pokaždé jinak. Stejně tak s bolestí, nadávkami, polohami … prostě vždy jinak.
A ze studenta VŠ byl postupný přechod k otci mé dcery. Jsem moc ráda, že jsem zažila velkou oboustrannou lásku a sex s někým koho jsem milovala a on mě, nenahraditelný .. ty milenecké rychlovky.. jsou , ano, možná vzrušující, ale orgasmy jsem měla minimálně. Beru to z úhlu ženy. Chlap chce zasunout penis a mozek v tu chvíli jako by neměl. Takže já preferuji dlouhodobé vztahy, kdy se lidé znají. Nic jim nemusí připadat trapné, nehrají divadla – jaký je on či ona báječný. Prostě se mohou v klidu soustředit na to co se jim líbí. S otcem mé dcery jsem zažila ty nejbáječnější roky a nejbáječnější sex. Nikdy mě neomrzel. Má touha vystřelila ke hvězdám, jen se mě dotknul. A to kdykoliv během dne. Ty výmluvy, máme děti, rodiče na zahrádce, papouška na balkoně, tady nemůžeme, neznám. Mohli jsme všude a kdykoliv.