Sláva gayům!

Tak co, dámy, už vás někdy někdo pustil někde sednout, pustil vás ve frontě před sebe, svezl vás kolega domů nebo vám jen někdo podržel dveře? Já mám zkušenost pouze s poslední zmíněnou verzí a to zpravidla jen tehdy, když zrovna něco nesu. Prostě nám mužům jsou tato gentlemanská, romantická či mnohdy úsměvná a den zlepšující maličkosti, pokud zrovna nemáme zlomenou ruku, zapovězeny, ba naopak se očekávají od nás. Ono dámy nám to zase vynahrazují svou existencí a pravdou že, že se raději budu dívat ve frontě na pozadí sličné dívky, než zpoceného dědy.
Nicméně jednou za uherský rok, který jsem zažil asi jen jednou, se role otočí. Naštěstí jsem si nic nezlomil, naštěstí mi nehráblo a nevrhnul jsem se na ulici v dámském, prostě a jednoduše jsem se dostal do společnosti, kde jsem byl tak trochu za tu dívku.
Byl všední pracovní den a já vyrazil na casting do jednoho filmu. Nebyl to můj první a nejspíš ani poslední. A jak vás v kontextu těchto stránek napadlo, nejde ani o film pro dospělé. Hledali velké množství chlapů a nebudu ze sebe dělat nějakou hvězdičku, brali každého, kdo splňoval docela základní požadavky. Přijdu do místnosti, kde sedí asi desítka studentů. Hledali jen muže a co si budeme, když už má člověk trvalé zaměstnání, o víkendech odpočívá a nějaké natáčení ho příliš nevzrušuje, a tak se tam hlásili převážně středoškolští studenti, konec konců fajn brigáda. A tak stojím u registrace, kde borcovi diktuji své iniciály, kontaktní údaje, velikost bot, trička a kde čeho a z kostymérny vyleze maník. Od pohledu to heterák není, když promluví, vše je jasné. Rozhlédne se po chodbě, jsem tam nejstarší, jakože výrazně nejstarší. Nedodělám ani registraci, konec konců na co, není to mé první natáčení a ta agentura o mě ví stejně všechno, a už se svlékám a borec mě obléká do nějakého historického kostýmu. Připitomělý úsměv, jak jsem si ušetřil hodinku života čekáním na chodbě a s mladíky jsem vyj** (obrazně řečeno vytřel podlahu) mi drží ještě dlouho. Frajer mě nacpe do dle jeho slov poslední „lepší“ role, zbytek budou „jen“ dělníci ve fabrice. Možná lže a chce ve mně probudit vděčnost, to je celkem fuk. Vzápětí si mě vyfotí, vběhnu do maskérny, kde mi nakreslí nějaký ten ksicht, opět fotka a tím je kostýmní zkouška za mnou a jsem přijat. Ušetřenou hodinu života jistě nějak inteligentně využiji, třeba psaním blogu na amatéry.
Tímto bych chtěl zmíněnému muži a celé této komunitě lidí poděkovat, že vlastně existují. I když nedokáži pochopit, jak se někomu mohou líbit chlapi, jsem rád, že jsem si taky jednou v životě vyzkoušel předběhnout všechny, prostě jen tak.