Ne snesitelná lehkost bytí

Je to velmi dlouho od posledního blogu. Za tu dobu jsem potkal hodně lidí. Je opravdu fajn být na zemi.... :) Někteří přišli a zase odešli. Zbyla jen vzpomínka. Někteří se usidlili v srdci natrvalo. Jsou vsak taci co maji kus mého srdce. O to horší je stav kdy i ten druhý vám dá kus toho svého. Ten pocit kdy se rozletí na kusy protože dotyčný musí jít. Jít dál, možná výš a rychleji. Možná musí jít proto, že jen musí. Nechce... Prostě MUSÍ... Stejně jako vy, je v kleštích. Rve ho to na kusy stejně jako vás. Chce zůstat... Jen vyhnutí není. Stejně jako pilot se vrhá proti stovkam nepřátel. Musí aby přežil. Je to stejné. A vy víte, že uděláte li cokoli, tomu druhému ublížite. Chcete jeho štěstí... A tak aby byl svět v rovnováze přijmete tu zprávu a budete čekat že láska kterou vám ten člověk dává nevyhasne a az nastanou lepší časy. Mezi tím zase jako již poněkolikáté budete znovu kráčet staletími sami... Za vše se platí aby svět zůstal v rovnováze....
Proč tomu tak je? Údajně proto, že Strejčkové mají takové lidi rádi.. takové, co se zvednou a jdou dál...
Vážím si každé krásné chvíle s kýmkoli koho mám ve svem srdci a mysli. Nevím, za jak dlouho se budeme muset rozloučit....