Dominant vs. Debil

Někdy se tyto pojmy některým velmi pletou, protože jsme ovlivněni filmem, kde je znázorňován dominantní muž jako samec, který má helikoptéru, rozkazuje a vše se řídí podle něho. No a to je přesně prototyp debila.
Já osobně jsem kdysi také s obdivem vzhlížel k takovým představám, že budu doma rozkazovat, všichni budou poslouchat no a já se budu cítit jako pravý dominant.
Bohužel postupem času jsem začal přicházet na to, že to takto nefunguje. Popíši tedy mé postřehy z cesty za dominancí.
Od narození jsem byl většinou submisiv, ale k dominanci jsem vždy shlížel s obdivem a chtěl jsem se k tomu také dopracovat. Začal jsem tedy pozorovat a učit se od ostatních. Domnívám se, že s dominancí se člověk nerodí, k té se musí dopracovat. Asi nejlépe toto téma mají zpracované lidé, kteří se zabývají BDSM, ale domnívám se, že jde spíše o postelovou dominanci. Tam je dobré vytvořit co největší rozdíl a vytvořit tak tolik žádoucí polaritu, která je velmi sexy.
Vidím to i na mé manželce, že má ráda, když s ní občas v posteli zacházím jako s nějakou věcí. V hlavě si v té chvíli přehrávám, že to je obyčejná děvka a taky se k ní tak chovám. Slouží mi jenom k tomu abych si v ní pohonil ptáka. Potom zase přijde další den a vše je jinak. Musím vycítit jak je manželka naladěná a přizpůsobit tomu sex. Třeba se zase přepnout na to, že to je křehká víla, kterou jenom hladím a snažím se v ní probudit proudy energie po celém těle. Jasně, že se to nepodaří vždy trefit (je to 50/50), ale v tom hledání a ladění je stále nějaký náboj. Není to potom stereotyp. Ve chvíli kdy přestala mít menzes, tak její nálady nejsou tak chaotické a dají se trochu předvídat. Myslím tím z pohledu sexu.
Začal jsem sledovat fáze měsíce a na její sexualitu to má celkem předvídatelný vliv. Takže během měsíce se mi proměňuje z coury na vílu a obráceně. Za úplňku je zaručeně vášnivý sex a je to moje děvka.
Dominance mnohdy nemusí být nijak výrazná, stačí ji pevně držet rukama a dát ji pocit převahy a síly. Jedna žena mi kdysi řekla, že pro ni je v posteli strašně sexy pokud se chce například nějak pohnout a muž ji rukama pevně přidrží a nedovolí jí to.
Mám vlastní zkušenost třeba s tím, že žena mi nikdy jen tak nevykouří ptáka, ale pokud jí to přikáži, tak to pro ni má sexy náboj a udělá to. Vždy se u toho velmi vzruší. Pro ni je to ponižující prasárna, ale pokud se jí to přikáži, tak vina a odpovědnost je na mé straně.

Je to krásná představa ovládat druhého, ale má to svá pravidla. Dominant si v podstatě nemůže dělat co chce. Dobrý dominant se dokáže napojit na submisiva a svými příkazy ho nutí dělat věci, které by submisiv chtěl dělat, ale stydí se je zrealizovat, protože jsou většinou mimo všeobecnou normu. V té chvíli je dominant ten, který je ten prasák a pokud se něco náhodou nepovede, tak se vina dá svést na něj a on ji musí přijmout v plném rozsahu. Takto to mám nastavené vůči mé ženě a díky tomu se mohu více pouštět do experimentování a má žena mi to umožní, protože ví, že si za to plně odpovídám. Ona se tím pádem může více uvolnit a může se více soustředit na své pocity.

Asi největší noční můrou dominanta je situace, kdy submisiv odmítne splnit jeho vůli. Někdy se prostě dominant netrefí do představ submisiva. Já jsem to většinou řešil tím, že jsem řekl ,,dobrá, ale uděláš tedy tohle", takže jsem příkaz nahradil jiným, o kterém jsem věděl že ho bez problémů splní. Jeden dominant mi poradil, že on to dělá tak, že pokud submisiv nesplní příkaz, tak má na stěně tabuli, kde před submisivem udělá čárku a neřekne submisivovi k čemu slouží. Prostě jen kreslí čárky a potom si vymyslí úkol za jehož splnění čárky smaže. Celkem chytré.

Když jsem sledoval dominanty při práci, tak jsem si všiml následujících věcí:
- vysoká míra empatie
- velmi dobré držení těla (vzpřímené)
- byli upravení (žádní trhani)
- dominanci si nevynucovali násilím nebo křikem, ale psychologicky
- působili velmi klidně a vyrovnaně
- kupodivu i byli ochotni přiznávat svoje chyby a omlouvat se za ně

A jak vnímám dominanci mimo postel?
Asi nejlépe to vystihuje příběh jedné dominy, která udělala konkurz na svého osobního otroka. Přivedla si ho domů a přikázala mu aby jí udělal kafe. Milý otrok to ochotně udělal, a když jí ho nesl, tak schválně zakopl a kafe vylil. Okamžitě klekl domině k nohám se slovy ,,ó má paní, poníženě se omlouvám a prosím strestej mne za to". Ona nevěřícně koukala a byla namíchlá, protože si chtěla jenom vypít kafe a ne někoho trestat. I dominant hold potřebuje někdy pauzu.
Osobně vnímám dominanci jako hru, ta se nedá hrát stále a je potřeba ji prostřídat s jinou hrou.
Mimo postel tedy nejsem dominantní v tom pravém smyslu. Nazval bych to spíše vedením a odpovědností.
Naučil jsem se díky zkušenostem vidět věci v dlouhodobějším horizontu, ve větších souvislostech a neodkloňovat se od nich. Žena (alespoň ta moje) má stále tendenci mé věci zpochybňovat. Jednou jsem četl, že to je přirozená vlastnost ženy aby si tím prý nevědomky ověřovala, že mužova cesta je správná. Pokud z ní bude každou chvíli uhýbat a měnit ji, tak to prý v ženě vyvolá paradoxně nejistotu. Nevím, ale celkem mi to vysvětlení sedne.
Mnohdy o dominanci mohou rozhodovat detaily. Když se mne například žena zeptá jestli má udělat to nebo ono, tak vždy se snažím to nějak rozhodnout. Nejhorší je pokud jí řeknu nevím a aby si to udělala podle sebe. Tím se prostě ztrácí drobné body v dominanci ,,vedení"

PŘÍKLAD Z PRAXE.
Koupili jsme bazén a já jsem vždy chtěl, aby se v něm koupala manželka nahá. Protože máme starší děti, tak manželka se vždy před nimi styděla koupat bez plavek a pokud se někdy objevil náznak toho, že by mohla být bez plavek, tak děti začaly protestovat. Udělal jsem jednoduchou věc. Svolal jsem všechny do řady (manželku, děti) a řekla jsem jim, že chci aby se manželka koupala v bazéně nahá, protože je krásná a líbí se mi bez plavek a jestli s tím má někdo problém, tak mi je to jedno a nechci slyšet žádné poznámky od dětí. Při prvním koupání s dětmi jsem manželce řekl ať si sundá v bazénu plavky, a když děti začaly trochu remcat, tak jim manželka řekla, že to chce tatínek, protože je prasák a ona za nic nemůže. Od té doby se koupe zásadně bez plavek a mě ostatní označují za prasáka, ale to mi ani v nejmenším nevadí. Je to pro mne spíše lichotka.

Líbí se mi vyvolávat kontrast mezi tím, že ona je nahá a já oblečený a pokud to je mimo domov, tak o to větší to má náboj. Nejlepší příležitostí je k tomu kabinka v obchodním domě a touha manželky po nějakém kousku oblečení.
No a pokud toho oblečení chce více a má z toho výčitky, tak začnu hrát hru na dominanta a začnu toho využívat. Když se procházíme po obchodňáku a ona chce nějaký kousek oblečení, tak jí vždy řeknu, co chci za to já vidět v kabince.
Například aby ukázala prsa, stáhla si kalhotky, ukázala roztaženou pičku a jiné věci podle množství nakoupeného oblečení a její touhy po tomto oblečení. Jednou měla tak velkou touhu po jednom kousku oblečení, že byla ochotná masturbovat v kabince a udělat se u toho. To se ale nestává často aby se nakombinovala touha po oblečení a její nadrženost. No a protože jsme už starší, tak pokud mi u toho stoupne pták, tak jí ho ukáži s tím, že vypadá strašně sexy.


Když se člověk nad tím vším zamyslí, tak vyplyne otázka jestli být dominantem je skutečně výhoda. Skrývá to v sobě víc povinností než výhod, ale pro mne to má význam, protože si nedokáži představit, že nebudu moci řídit běh věcí.
Ono totiž z toho celého vyplývá to známé rčení, že muž je hlavou a žena krkem.
Pokud jsou role správně rozděleny, tak ze hry dominant a submisiv dostávají oba směsici hormonů, ale každý v jiném poměru.
Prostě hormony, které nás dělají šťastnými a o to především jde.