Spolucestující

Sraz se základní školou po deseti letech. Úplně jsem se vyděsil, když jsem četl na sociální síti vzkaz od spolužaček, které začaly organizovat sraz. Ale co už, zajdu, uvidíme.
Jako na potvoru nebo možná k mému štěstí jsem druhý den jel hned ráno do Ostravy a z ní obratem až do Plzně. Že jsem nepil mi nevadilo, řidiče dělám často, jen jsem se tam nechtěl zdržet až do rána a chtěl jsem se i trochu vyspat. S klukama jsme řešili naše dosavadní (ne)úspěchy a vlastně jsme se shodli, že se život nevyvíjí úplně dle našich plánů, ale v součtu to není nejhorší.
Jako vždy, když jedu sám, zadávám možnost spolujízdy na jedny webové stránky a obvykle nakonec sám nejedu. Během rozjíždějící se zábavy mi cvrnkla notifikace – nová spolucestující. Samozřejmě jsem se spolužákům pochlubil, s jakou krasavicí pojedu. Musím říct, byla opravdu pěkná a vypadala tak nějak normálně krásně a inteligentně, žádná umělá modelka. „Ty kráso, ty si zaprcáš,“ vypadlo ze spolužáka, říkejme mu třeba Igor. „To těžko, ta bude zadaná,“ neskrývám zklamání. „Jak víš?“ zaskočil jsem Igora. „Ty jsi za posledních pět let někdy někde potkal hezkou nezadanou holku?“ oponuji Igorovi. „Ale víš jak to chodí. Každá je zadaná, protože pro holku je prostě děsná potupa být singl, ale ona hledá vždy lepšího samečka. Musíš ukázat, jakej jseš alfa samec,“ objasnil Igor. Pak se nějakou chvíli debata zvrhla v diskusi o zlatokopkách, než jsme vymysleli náš dokonalý plán.
„Nemám postavu, nejsem extra vtipný, krásný, milionář, jak bych asi tak zrovna já mohl být lepší než kdokoliv, s kým je, nevíš?“ ryl jsem do Igora a čekal, do vymyslí za ptákovinu. Už na škole nezkazil žádnou srandu a měl príma originální nápady, byl takový kaňourek, vlastně dodnes nevím, kolik si toho vymyslel a kolik zažil, ale co, hlavně že byla sranda. „Jseš ještě pořád ten Youtuber?“ ptá se mě. „No ještě jo,“ řeknu. „No vidíš, na to ženské děsně letěj, víš, kolik takový youtuber vydělává?“ naskočil Igor do sedla. „Na rozdíl od tebe tušení mám, kupříkladu já ani haléř,“ nerad přiznám. „No jo, ale to ona neví,“ řekl Igor lišácky. Následovalo téma vydělávání na oném serveru. Po několika dlouhých minutách vymyslel Igor plán. „Já ti tak v devět zavolám, dáš si to nahlas a já tě pozdravím jakože nazdar, youtuber zdraví youtubera, kolik máš nových follow za poslední tejden?“ řekl Igor. Sice jsem si nemyslel, že by to jakkoliv zvedlo naději na cokoliv s budoucí spolucestující, já mu ani nevěřil, že bude ve stavu, že by mi skutečně zavolal. Ale domluvené to bylo, třeba bude sranda a odešel jsem domů.
Druhý den nabírám v Ostravě onu kočku, v reálu ještě krásnější. Ani nevyjedeme z Ostravy, přizná, že skoro do rána někde kalika a usne. Pokračuji za doprovodu rádia, zesílím na max vyzvánění na mobilu a čekám na devátou. 9:00, 9:05, 9:10, čas letí jako blázen a samozřejmě nic. Napadne mě ho prozvonit, pak se ale dostanu zpět nohama na zem a sám sebe přesvědčím, že je to stejně jedno a nemá to cenu. V ten okamžik mobil zazvoní a ano, volá Igor. Ospalá dívka prozře a já s neuvěřitelnou nervozitou přijmu hovor. „Nazdar ty mastišuku jeden,“ zakřičí. Zrudnu. To skončilo rychle, postesknu si. Ona se probudí ještě víc. „Čau,“ pozdravím zklamaně a zaskočeně. Bylo slyšet jak tam dýchá, ale třicet vteřin ticha, to je tak když se vám přítel navalí, prolétla mi hlavou Nohavicova písnička. V pozadí slyším nějaký rachot, asi je ještě na chatě se zbytkem. V palici mu to zřejmě šrotovalo jako v kafemlejnku, co že mi to má vlastně říct. Žárovka se rozsvítila a Igor spustil: „Tý jo, hele, koukal jsem a začínáš mě dohánět v počtu odběratelů na Youtube.“ „A víš, že když sečteš oba mé největší kanály, mám tě dávno v kapsi?“ zaskočím Igora. Po pár vteřinovém tichu Igor odpoví: „Počky, ty jich máš víc?“ Začne mi docházet, že ten hovor je vlastně docela trapárna. „Proč vlastně voláš?“ zeptám se Igora a tím ho nechtě uzemním. Začne koktat, nakonec to zaonačí, že se jako chtěl pochlubit, kolik má follow a zavěsí. Kouknu na slečnu a ta zrovna zavírá oči a znovu usíná.
Dívku jsem v pořádku a nedotčenou vysadil v Praze. Igor večer, až se probral, sondoval, jaké to bylo. No bylo těžké mu vysvětlit, že jeho herecký výkon nebyl dostatečný a nakonec jsem za hlupáka byl já, že jsem byl beztak málo iniciativní. No třeba jo, ale unavené holky se prostě nebudí. Tak třeba jindy.