Nahá

Tak jsem zas v práci. Od rybníka rovnou na noční a to doslova.

Víte, já jsem ráda Doma. Ale opravdu. A poslední dobou čím dál tím víc. Fakt strašně jsem se těšila, až si zas udělám kafe, sednu si do tý svojí džungle a budu pozorovat cvrkot kolem kytek. Až si lehnu do našeho povlečení a uvařím něco v naší kuchyni a vyperu v naší nový pračce a vysuším to v naší nový sušičce, která je pro mě životním objevem.

Ale kurvadrát, netušila jsem, jak moc mi tam poslední dva roky chyběla svoboda v oblíkání.
Teda spíš v neoblíkání.
Co jsou u nás kluci, je šmitec s nahotou. Pokaždý, než vyjdu z ložnice, musím na sebe hodit šaty. Musím se zamykat v koupelně. Musím si dávat pozor, kde se ohnu nebo jak si dřepnu. Tatam jsou sedánky na balkoně na čerstvým vzduchu. A náš domácí sex postrádá spontaneitu, obzvlášť teď o prázdninách, co jsou kluci doma furt. Teď se souloží akorát potichu v noci nebo brzo ráno a co si budeme, že jo, to není úplně ono.
A teď jsem byla na chlup po dvou letech deset dní na chalupě u tchánovic, kterým to tam pravidelně hlídáme, když odjedou na dovolenou. Překvapivě se nám to teda nezvrhlo do divokejch orgií, jako že bychom potřebovali nutně došukat to, co jsme zanedbali v posledních měsících, jakkoli jsme si to slibovali. Vlastně naopak, spíš jsme si tam tak v klidu koexistovali vedle sebe jako už dlouho ne. Chodili jsme spát spolu, ráno jsme spolu vstávali, vařili jsme si dobrý kafe, snídaně a ještě lepší obědy. Taky jsme sekali trávu, zalejvali záhonky, sklízeli úrodu, pospávali v hamakách, četli si v křeslech, venčili kočičí holky na zahradě, vyráběli škrabadlo, štípali dříví a pokoušeli se odzelenit bazén, a to všechno nahatý.

NAHATÝ.

Ježiš já už skoro zapomněla, jak je to skvělej pocit, když kolem mě nic nepovlává.
Když můžu vstát a jít kamkoliv bez oblíkání.
Když barákem protahuje a cejtím průvan přímo na těle.
Když se mi vlasy rozkládají po zádech a zadku a kloužou mi dopředu přes ramena.
Když si nahá chovám kočku.
Víte vy vůbec, jak příjemnej je takhle chlupatej měkkej tvoreček v náručí na holý kůži?
Taky jsem se mohla sprchovat studenou vodou přímo z hadice na zahradě před barákem a pak si poklidně jít po svým a volně usychat. Po cestě se na mě většinou zezadu nalepil Muž a studil a cejtila jsem na zádech každej jeho chlup.

A protože naše pokusy odzelenit bazén nebyly úspěšný, jezdili jsme se každej podvečer koupat k jednomu takovýmu rybníčku. Ani pořádně nevím, co to bylo. Rozhodně to někdo uměle vytvořil, ale lidí tam bylo pomálu, spíš skoro nikdo, takže koupaliště to nebylo a na rybník to bylo malý a mělký a tak obecně málo rybniční, protože to bylo blátaprostý. Naopak, na dně byl písek a oblázky a voda byla černě průzračná, dokud se ten písek nezvířil. A taky tam nebyli komáři. A hráz běžela nad úrovní silnice, takže vidět tam bylo jen z velkejch aut nebo z traktorů. A já jsem se tam z nějakýho důvodu vůbec nebála, ačkoli mám normálně z vody, do který nevidím, panický strachy a většinu času jsem přisátá na tom hrdinovi, kterej se se mnou chodí koupat, jako klíště.
Napsala bych romantika jak sviň, ale Malej Zázrak je příhodnější.
Máčeli jsme se tam nahatý a váleli se na břehu na mokrým ručníku a nad polem zapadalo slunce a rybník byl zlatej a lesklej a před setměním nám ve vodě rybičky oždibovaly chloupky na potopenejch částech těl a v trávě lezli brouci.

Víte, co je na nahotě nejlepší?
Že už nemusíte nic řešit.
Svlíknete se a karty jsou otočený a nezbejvá nic k nějakýmu polemizování.
Umíte dobře docenit, jak obrovsky osvobozující pocit to může bejt, stát v nahotě mezi dvaceti cizíma oblečenejma lidma s nevysloveným 'Tak tady jsem'?
Když si oblečení odložíte někam na židli a stoupnete si někomu před foťák?
Když si po plavání v bazénu ve sprchách srolujete mokrý plavky a vlezete si pod sprchu?
Když se poznáte s někým novým a úplně poprvý se před ním svlíknete?
Když přijdete úplně obyčejně domů z práce, všechno ze sebe shodíte a jdete třeba otevřít okno?
Z toho všeho úplně křičí SVOBODA.

Já jsem většinu času docela plachá, vyjma těch mejch epizod, kdy mi úplně mrdne a jsem pak všehoschopná, ale jakmile se svlíknu, je můj svět najednou naprosto v pořádku a veškerá plachost zmizí.
Divný, co?
A cosi společnýho s exhibicionismem to má pramálo. Ne že bych ten v sobě neměla, to už jsme si tady asi dostatečně vyjasnili. U mě se ale v těhlech případech dostaví spíš takovej přirozenej pocit klidu a míru. Možná i smíření.
Něco podobnýho se mi uděje, když se oblíknu celá do černý. Protože já jak vidím ty věci a lidi a situace v barvách, vizuální černá Já je pak taková moje kotva v tý šílený barevný změti.
Už se k tomu uchyluju míň než dřív, ale stejně si občas potřebuju vzít černý šaty a stejně tak se aspoň jednou za čas potřebuju svlíknout do naha.

Občas tady na to s někým přijde řeč a okamžitě přijde zpátky odpověď:
"Kdybych tam byl s tebou, tak bych tě nenechal jen tak bejt."
Cha, tak to si vždycky říkám, že kámo, a to je přesně ten důvod, proč tady teď nejsem s tebou, ale se svým Mužem. Protože ten mě nechá jen tak bejt, umí ležet na zádech, koukat do nebe a držet hubu.

Nevím vlastně, kdy z úplný nahoty zmizel punc přirozenosti a vyrobila se z ní pouhá pozvánka k sexu.

Já si na ty kluky už za tu dobu docela zvykla, ale doprčic, už aby odrostli a odlítli. Protože jinak mi, zdá se, nezbejvá nic jinýho, než tu v práci sedět v noci nahá u počítače.