Narozeniny

...neslavím spoustu let. Svůj plán "1.Vstát 2. Přežít 3. Jít spát" už bezchybně plním 15718 dnů. 

Chápu, že existují nějaké společenské konvence a tím pádem jakási slušnost oslavenci popřát a povinnost oslavence přání přijmout...asi. 

No, ale zase nutno přiznat, že aspoň to mé velké ego je tím většinou pošimráno, dokonce si vzpomněly i 3/4 mých ex (teda z těch, co jsme spolu zadobře) 😃 

Letos mě to ale obzvlášť prudilo. Naštěstí pro všechny, nikdo nebyl nucen mi přát osobně, protože přítomnost v práci jsem si za uplynulý měsíc a půl odpustila a kamarádky a kamarádi dokážou mé (ne)naladění vycítit z dvouslovné odpovědi na messengeru. 

Poslední roky mám totiž tendenci v tomto období bilancovat.  Ba co víc, pár dní po té významné události si k tomu dokonce sednout a výjimečně si nalít panáka. Taková ta účetní rozvaha. Má dáti - Dal. Zkoumání aktiv a pasiv. 

Myslím, že tenkrát to nerozpoutala ani tak ta  číslice 40 značící můj věk. Spíš mi doteď v hlavě rezonuje přání mého otce: "Kup si něco hezkýho na sebe a ulov si nějakýho tygra, však jsi ještě mladá!" Ano, na mého otce nezvykle jemná narážka na skutečnost,  že toho sexu mám poslední dobou míň než on. Inu, smutné... 

Tuhle narozeninovou účetní uzávěrku bych tedy shrnula do otřepaného: Na to, jak se mnou život vymrdává, mi dluží pěkných pár orgasmů.