Odvážné stydlivé krásky

Tak milé dámy, mám opět zvídavou.
Dneska ráno, když jsem jel mhd do roboty, tak jsem si všiml ( ne poprvé) jedné zajímavé věci. Divil bych se, kdyby se to tu již neprobíralo, ale kdo to má hledat, že?
Vykračuji si , mimochodem to bylo zrovna na I.P.Pavlova, kde je prý největší koncentrace kunďáků, jak jsem se zde nedávno dočetl. No ostatně, možná to četla i ta slečna o kteté chci mluvit a proto tam byla, kdo ví.
Tak zpět k tématu...tak koukám na mrdatelný kousky a oči mi uvěznila jedna krásná mladá slečna v krátkých černých šatičkách. Koukám na ni, ona si toho zřejmě všimla a hned bylo vidět, jak si kontroluje šatičky, jestli jí neodhalují její krásná stehna moc a pro jistotu ty šaty jakoby stahuje dolu.
Milé dámy, chtěl bych se vás zeptat a to hlavně těch nesmělých, které jsou zřejmě uvnitř nastavené jako ta slečna ( vy ostatní, vnitřním nastavením kokety a exibicionistky, vy se sice vyjádřit můžete, ale o vás to teď není i když vlastně, váš názor bude mnohem zajímavější). Co se vám vlastně honí hlavou, když si takové oblečení na sebe berete? Říkáte si, tyjo, dneska budu kočka, doufám že se budu líbit? Proč pak teda je vám nepříjemné, že se líbíte? Nebo co se vám při výběru takového oblečení honí hlavou? Já bych si třeba na sebe v životě nevzal elasťáky i kdybych věděl, že bych podlomil kolena všech žen na světě, prostě bych se v tom cítil jako kretén a to nechci, žejo, to jsem někdy musel strpět jako dítě, když mě maminka donutila nosit ty vroubkovaný punčocháče...