Lary

Dnes se mi vybavil jeden člověk, na kterého asi jen tak nezapomenu. Hledala jsem ženu do trojky a ozval se mi muž, což asi není nic překvapující na těchto stránkách, ale byl jiný, než ostatní. Byl velmi inteligentní, restauratér, měl všeobecný přehled a miloval předělávání svého statku, svojí ženu i děti. Měl jedinou potřebu. I když byl celý život dominantní, chtěl zažít pocit submisivity, ponížení. Lákalo ho zkusit tu nevšední situaci, být něčí subík. Psali jsme si spoustu dní a hodin. Vždy jsem se těšila na jeho odpovědi. Nikdy nic po mě nevyzvídal a přesto jsem měla chuť na sebe prásknout vše sama. Uklidňoval mě svými názory. Tím, že netlačil na pilu. Jen chtěl být v mé přítomnosti, i když tě virtuální. Často jsme spolu řešili své běžné životy a zároveň i sexuální představy. Celou dobu mi vykal. Byl zlatej. Nedalo mi to a zkusila jsem přesvědčit svého milence, že dokud nenajdeme ženu, mohl by to být on. Samozřejmě s podmínkou, že jeho se nedotkne. Občas jsme se i snažili dohodnout detaily setkání, ale měl rád věci přirozeně se vyvíjecí, nic plánovaného. A místo večerů hledání holky do trojky, jsem se nakonec víc těšila na jeho rozumné a objektivní názory.
A pak přišel ten den.
Napsal mi: Děkuji vám za všechno. Tyhle stránky už v tuto chvíli nejsou pro mě tím, co by mi něco přinášelo. Byla jste jediná, s kým se mi tady krásně pobývalo. Ale nemohl bych vás mít. Byť jen na malý okamžik. Znám vás natolik, že už nedokážu být nezaujatý. A to jsem nechtěl. Už bych se nedokázal jen dívat na to, jak si užíváte s jiným mužem a já poslouchám příkazy. Chtěl bych vás jen pro sebe. Přesto respektuji, že vaše hledání bylo a je o jiných prioritách. Děkuji vám za vše. Mám vás rád. Ruším profil, ale jste jediná, s kým se musím rozloučit.

Přiznám se, že mě to ranilo. Bylo to jako přijít o někoho blízkého. Chyběl mi. Spoustu večerů jsem se dívala, jestli profil neobnovil. Ale zároveň mi došlo, že naše společné okamžiky měly být jen tady a teď.
Děkuji ti za tvou úžasnou společnost Lary.