Platí už od puberty. Napřed to byly spolužačky - možná že to bylo díky tomu, že jsem byl všude dlouho nejmladší, možná díky tomu, že se prostě začly výrazně oblit dřív, než já mužnět a bylo se hned na co dívat. Každopádně to vydrželo celou pubertu a chvíli déle.
Obdiv je starším kolegům a hlavně kolegyním po nástupu do prvního procesu výdělku na složenky sem asi moc nepatří, ale byl. Uměli víc, nebo u toho vypadali že tomu rozumí, vydělávali víc a ještě - hlavně ty kolegyně- měly takovou tu grácii. Šak je to přece brnkačka! Dlouho mi trvalo, než jsem zjistil, že je to pečlivá lovící strategie. Kvalitní outfit, pohyby, včas a dostatečně odhalené cosi 😎 a tak podobně - to vše v rámci boje o slušný protějšek. A zase to bravurně zvládali ti starší. Postupně se karty rozdaly, páry utvořily, vazbyutužily a já přišel na zdejší amatérský svět.
Teď jsou to často místní blogy a povídky. Tedy ne že bych se dobrovolně vzdal obdivu k křivkám starších žen, to nikdy, ale ty písmenka, to je samostatná kapitola. Co čert nechtěl, zase jsou to starší kousky. Nové věci čtu rád a baví mě, ale u těch starších jakoby člověk získal odstup a nadhled. V té veliké záplavě mnohdy neaktivních červených nicků je daleko víc zajímavých textů, než fotek. A i když mají na iniciále už třeba i nějaký ten rok, neztratily ani šmrnc, ani aktuálnost. Přiznám se, většinou jsou to výtvory zástupkyní něžné půlky lidstva, ale to přece nevadí. Ty postřehy a problémy jsou prostě jaksi pořád stejné - že by se ti chlapi prostě fakt nedali změnit ?? 😁😁