Popularita díky blogu

Četl jsem tu, že někomu všude po světě ve všech hotelích, lezou hadrošmátry do pokoje. Na to je jednoduchá rada, stačí vytáhnout péro a hadrošmátry jsou v luftě za mohutného ryku, páč se budou bát natrhlýho koutku od toho hovada v ruce.

A teď můj případ.

Byla doba, co jsem žil na VysoČíně a psal o kopřivách, zmydlených prdelích a tak. Měl jsem plný revír drzých a nadržených turistek. Šprcky na posedech, dokonce i mokré kalhotky pod žebříkem, co sežral pes a málem se udusil, sodomie na fotopasti a dennodenní mrdání ženatých pánů s dámami v autě u lesa, co hledaly milence na úrovni. Jen ta úroveň většinou byla tak na hodinu, takže mi ta zvěř ještě došla.

Prostě revír plnej muflonů, tý zvěře, co zplundruje a dojebe celej les.

A pak najednou nic. Úplněk a klid. Rajdy se mi vyhýbaly. Žádné nadržené houbařky a notorické venčičky psů za svitu měsíce. Dokonce ani ty mrdači ve služebních autech. Takovej klid.

Tak mě tak napadlo, něco je jinak. Beztak četli moje blogy a šli plundrovat jinej revír. Pořád jsem tu poslouchal jak se mě bojí, že je hodím do kopřiv, někde ošukám na posedu a pak hodím do kopřiv, nebo obráceně. Nebo nedej bože, budu nutit žrát zvěřinu. Holota by žrala z pánskýho a hubu měla mastnou. Naštěstí většina blogerek je zbabělá a slibotechny a do lesa neleze.

Žádná škoda, slabé kusy si na horách, nemůžeme dovolit.

Ale jednou za mnou přijela o půlnoci jedna blogerka, jela 300 km a šla se mnou na posed s nočním viděním čekat na prasata. Seděla tam se mnou do 3 do ráno. Tomu se říká charakter.. byla trochu zmrzlá, tak jsem ji pak doma uvařil čaj z vlastních bylinek. Nebála se ani kopřiv, ani lesa. Víte proč? Protože to nebyla žvanilka jak místní esa, která ji odtud beztak vyštvala.

A teď jsem v Sudetech a revír samá sodomie, všude plno muflonů a přitom houby ani nerostou.

Co z toho plyne? Mufloní jsou škodná...

Zlatá Vysočina, fakt zlatá.

Lovu zdar a škodné zmar!