Včera

Včera jsem se dohodla s otcem mé dcery, že ji zajede navštívit. Byla jsem skálopevně přesvědčená, že tentokrát nepodlehnu – naivka. Malá ještě k tomu dostala teplotu z ničeho nic.
Tak jsme ji uložili, dali čípek a užívali si společných chvil v posteli, tak jako dřív. Cítila jsem se na chvilku zase šťastná a plná, než mi všechno to ošklivé začalo létat před očima a já šla raději vařit. Přišla starší dcera a vystřídala tatínka u malé sestry. Ten využil okamžiku a při vaření mě začal „obtěžovat“. Mé vzrušení se nedá ani popsat a jeho se nedalo necítit. Ale děti vedle v místnosti a malé není dobře – jak nemorální myšlenky, při sexu neumím být úplně potichu… Sakra, co teď.? Chci to vůbec? Chci… nic nechci teď víc. Stále jsme nepromluvili. Na pánev jsem nalila trochu vody… sáhla jsem do šuplíku pro kondom, chytla jsem ho za ruku a odvedla do koupelny. Když jsem měla jeho penis v ruce, tak důvěrně známý, málem jsem explodovala.. První průnik…chci řvát jako lev, můžu však sotva vrnět jako koťátko… tohle chci napořád..nic víc..nikoho jiného… a je po . Bylo to nádherný. ..šup z koupelny jako lupiči, voda se akorát vyvařila, holky se ničeho nevšimly a já…chci znovu ..ale nikdy nevím,..jestli ještě bude někdy možnost… už tak dlouho nejsme spolu..a čím víc se mi vzdaluje, já se rozpadám…na malé kousíčky beznaděje..
Najedli jsme se, od navrhl, že zůstane..
Já doufala, že se nestane nic ošklivého a že dnes ještě jednou ucítím rozkoš… dali jsme to a už klečí u mé postele a já s roztaženýma nohama sténám, zakousnutá do polštáře… Střídačka .. a rázem klečím já … mijuju to. Tak jako jsem milovala jeho. Oba uspokojeně, spokojeně usínáme…
Ráno se ho jdu před odchodem zeptat, jestli by nemohl odejít z práce dřív, abychom se vystřídali u malé.. rozčílí ho to, že zase bude říkat, že má nemocné díte.. Nedám se a neodpustím si, že když mě podváděl s kolegyní, neptal se v práci.. Nakloní se ke mně ... „Mám ti jednu ....?“

Nebudu slibovat, že se loučím navždy… ale teď fakt na nějakou delší dobu. I když jedna galerie ještě bude..
Mé návštěvy tady byly jen chvilkové, koukla jsem na pár zajímavých galerií žen, přečetla nějaké vzkazy…a reakce u fotek.. Nic mi to ovšem nepřináší, spíš zraňuje.
Dostala jsem i pár zajímavých reakcí, že se někdo všiml té a té knihy, někomu se líbí mé boty, jinému přijde jiná má pusa v různých galeriích. Ubezpečuji pochybovače, že jsem to já a jen já – reálná, neprodejná, normální ženská.
Tady jsem se nechtěla nikdy seznamovat a rozhodně nejsem žádný zoufalec… vůbec.. žiji nebo snažím se žít plnohodnotný život… Docela mě překvapuje vztahovačnost mužů a jejich uplakanost.. Pozor, né že by nemohl chlap brečet.. Ba naopak. Myslím tu sebelítost.
To zase bude reakcí, velice ráda diskutuji, když je o čem a s kým 😊.