Troječka ve vodě!!!

Dyž jednou zajejc začla kapat voda z baterie a instalatér pořád nikde, tak začla Šeherezáda vypravovat:


Takle za městem, kde už je moře, tak do něj de řeka. Dyž je ale sucho,
tak je tam vádí, to ale nikomu nevadí, akorát vodníkovi, co tam bydlí, jak tam tak sedává na starý vrbě a je kolikrát nasuchu. Ten vodník se menuje Hasan Brrr a jinak je hodnej. Stahuje akorát trenky, dyž tam choděj holky máchat prádlo.
Jak si stáhne i některá z nich, tak se pomějou voba. Muský z města ho pomlouvaj, že hnedky vyteče, ale asi sou to drby i dyž se čas vod času v bejbyboksu vobjeví zelený mrně a má čile se k světu.


Dyž ale nebyla prací sezona, tak byl Brr rád, že ho vobčas vyhonila chobotnice, za kerou ale musil do šelfu, kde měla zahradnictví.


Jednou tak byl doma, zrovinka hnojil dno, dyž tu „Bác!!!“, řacha, jak se prolomila lávka a kouká, že se tam mezi bublinama topí docela vobstojná
holčina. Tak jí dal umělý dejchání z úst do úst, a aby přišla na jiný
myšlenky, tak zasunul a zkusil to s ní na kapra. Holčině se to zalíbilo.
Tak pak vostřej, jako štika a dyž pořádně přirážela, tak jako žralok. To už se ale všude dělaly pořádný vlny a pan stárek starostlivě koukal vod stavidla, esli nejde vod Vodňan bouřka a pravil: „Aby nás to nevymlelo, jako loni…“


Tou dobou už ale Hasan mlel z posledního a skončili u mřenek. Holčině se nakonec u něj tak zalíbilo, že zvostala a rozhodla se, že porodí do vody, že je to tak
šetrnější a hlavně, že malý nezapomene svý reflexy. A tak taky za pár měsíců vodrodila.


„Brrr, je to celý po tobě!“ hrdě voznámila vodníkovi. Dyž pak už kluk ale trochu vodrost, tak že by ráda za mámou, že už nebyla na netu ani nepamatuje a teplý kafe taky ne… Malej si hrál zrovna se šnekama na skovku a tak šla sama.


Máma vytáhla sušenky uvařila kafe a prej: „Holka, japak se máš, seš
nějaká celá zelená, proč si nezajdeš do solárka?“ a pak plkaly vo všem možným,
jak už to žencký dovedou.

Venku už byl ale večír a vod vody se vozvalo děsný hučení, jako by se blížil uragán. Máma vod strachu zastrčila dvéře na závoru.


„Mamino, nebuj se, to sem de starej a to mu tak vždycky navečír hučí v klacku.“


„Každej večír?“ ptala se zvědavě máti.

„Kolikrát i ve dne!“ vodpovídá
poslušně céra.


„A že si to nepřišla říct dřív?“ vopáčí matinka.

Hasan, dyž zistil, že je zavříno, tak začal mlátit do dveří.

Holčině to, po pár úderech, začlo pomaly docházet:

„Ty myslíš máti?“

A na Hasana: „Brrr, sklidni nerv, sem tu s mou máti, je to eště čupr čtyřicítka a fotr jí vzal kramle, eště sem chodila do školky! Chodily sme spolu na Amíky do místnostě „šukání ve třech je super!!!“

Rány ztichly, a žencký taky. Byly s toho ticha úplně tuhý. Brrr byl taky v tu chvíli taky tuhej.

„No, nevím esli to všecko zvládnu,
budu si musit hodit grešlí…“

A „cink“, bylo slyšet, jak se ta grešle točí u prahu.

„Hlava!“ zařval vodník, „Sbalte se vobě!“

A pak už jen lidi zahlídli, jak si to
šupajděj po navigaci do řeky a zvostala po nich akorát ta zlámaná grešle a louže u prahu máminy garsonky.


Vod těch dob, dyž se vod vody začne vozývat hučení a začnou se dělat vlny,
tak tomu lidi neřeknou jináč, než „vodní troječka“!


A že se žádnej inštalatér pořád nevokázal, tak koukla Šeherezáda na
Šahriára a pak, jenom krátce, na kata a že už se rozednívalo, tak mazala dom.