Banger

Tak jsem zase porušil své předsevzetí, že už nikdy nenavštívím žádné filmové představení. Ostatně, i tak navštěvuji místní kinosál velmi sporadicky - četnost mých návštěv je srovnatelná s některými kometami. Není divu - produkci "made in Hollywood" bytostně nesnáším a nenávidím, evropský film propagující multikulti, genderovou a rasovou vyváženost, homosexualitu a explicitně vyjádřenou sexualitu marně hledá své dno a česká filmová produkce, zdá se, stále ještě nedosáhla dna Mariánského příkopu.

U nového českého filmu mne překvapilo na serveru csfd.cz výrazně vysoké hodnocení, tož jsem se oblékl a vyrazil za kulturním počinem. A tak se stalo, že společně se stovkou natěšených puberťáků jsem si zakoupil lístek i já a pak už jen nevěřícně zíral... Čumět 115 minut na permanentní šňupání kokainu, poslouchat ústřední melodii o chcaní na všechno a na všechny a poslouchat slova typu píča a kunda s kadencí Kalašnikova nebo lehkého kulometu, to vyžaduje opravdu hodně odolnou náturu...

Škoda, přeškoda, že se stále nalézají finanční prostředky na tak zbytné projekty. Film jsem po návratu domů náležitě odsoudil a ohodnotil, kupodivu nejsem se svým odsouzením osamocen a sám. A se steskem a lítostí vzpomínám na doby, kdy se naše generace těšila na každý nový film Věry Chytilové, Jiřího Menzela nebo Jana Svěráka a překonávali jsme tak rekordy v divácké přízni a návštěvnosti...

Obávám se oprávněně, že tomuto světu nerozumím a co je horší, už ani nechci rozumět...