💋...Po 25 letech ...

Volné pokračování blogu "Po 16 letech ", "..Po 16,5 letech " a " Po 23 letech ".
Je neskutečné jak ten čas rychle letí, kolik vody v řece proteklo a kolik vrásek nám přibylo. Už jsem ani nedoufala, že se mi sen splní, přesto, že stále věřím na zázraky.

A on se opravdu stal, nečekaně, spontánně, bez dlouhých slibů...
Vystupujeme oba z auta, v hlavě mám tisíce a jednu myšlenku, ale v podstatě nic v plánu nemám, nic neřeším...chci jen jedno. Po 25 letech mu znovu kouknout do očí a obejmout ho. Ten pocit, je nepopsatelný a furt mi to nějak nedochází, ale je to tak. Je ještě krásnější než tenkrát, ty oči, úsměv, blízkost, gesta, co mě tenkrát dostaly, nezastárly, spíš naopak, líbí se mi mnohem víc. Nejen ženy, ale i můži zrajou jako víno;) a on je prostě nejuhrančivejší muž, kterého jsem kdy měla v náruči ;)

Beru ho na místa před 25 lety, kasárny dávno už nejsou, jen určité budovy, plochy a plot, kdy si tenkrát vyvrtl kotník, když utíkal od našeho rande zpět, stále stojí. Máme si stále co povídat a příjemná procházka městem nás oba naplňuje.
Místo našeho poznání už nemá ani vchod, jen za připojenýma budovama vzpomínáme na naše tance a protančené večery.

Další místa mají nový kabát, ale pořád jsou to ony, většina už nefunguje, zato vzpomínky jedou na plné obrátky. U kafe probíráme, co jsme za těch 25 let prožili, co vše nám život dal i vzal.

Koukám do jeho čokoládových oči, jiskry září do všech stran a sálá z nich vyrovnanost, zkušenost a radost, že se vidíme...jako bychom se viděli po 3letech..přišla jsem si jako ta 17letá holka, nevinná přesto plná chtíče a touhy...přijde mi, že jsme ani tak nezestárli, že máme stále mladého ducha. Jen teď jsou ty hranice jinde, vlastně, já je měla i tenkrát cudná s pocitem blízkosti sebe navzájem, avšak vzdálení k proniknutí do ráje šuku.

Další procházkou a mistama, kde většinou jezdím autem, jsem měla pocit, že se mi vše zdá a je to stejné rande jako tenkrát.

Blížíme se zpět k autu a náš čas je naplněn. Zbývá se jen rozloučit s hřejivými vzpomínky.
V tom si mě přitáhne jako tenkrát naposled a začne mě líbat...jeho vášnivé polibky byly první ...naučil mě první francouzsky, vím, dost pozdě na 17náct, ale na dobré věci se vyplatí čekat...a dodnes ho nikdo nepredčil... zvláštní, že po 25 letech chutnaly pořád stejně ..i to objetí, styl, jeho dlouhé prsty z paměti nevymažu a vryly se tak hluboko, jak jen můžou. Trvalo to hodně dlouho, stejně jako tenkrát...loučili jsme se snad na 7x....a bylo nám hrozně fajn. Ač se nám v hlavě honily hříšné myšlenky, oba jsme to chtěli ustát a ponechat si ten neuvěřitelný pocit touhy se shledat a zažít to co tenkrát....Se stejným začátkem i koncem.

Milý četaři Reyene, děkuji za splnění snu, ani nevíš, jak jsi mě potěšil. Pamatuj, že Tě mám ráda a bude tomu tak navždy a kdykoli Tě ráda uvidím a obejmu. Snad dříve než za dalších 25let 💋