I smrt může za dobrý šuk

Včera v noci zazvonil telefon a vidím jen nápis- Staniční Petra. Hlavou mi proběhlo jen, že asi bude chtít abych vzal směnu. Přece jen to je pěkná a udržovaná 45 a co bych pro ní neudělal. Teda ona by se chtěla udělat většina do ní, ale je zastáncem teorie, že v práci ne. A taky chce, ale tu dnešní rozjetou noční. Měla to být původně moje noční, ale kolega potřeboval vzít jinou směnu a udělala se výměna. Vysvětluje mi, že posádka byla napadena. Souhlasím a rychle se nějak balím. Jen vodu a krabičku cigaret. Přijedu na základnu a scházím se s kolegyní, která jede sloužit za druhého člena posádky. Proč nás lidé napadají? Protože už nebereme smrt a umírání jako součást života? Bylo to napadení po resuscitaci 96leté paní, která si krásně odešla v klidu domova. Přece je krásné, když odejde v okruhu blízkých, než aby potom umírala dlouho v neosobní nemocnici. Bohužel její onemocnění bylo velmi závažné a bylo to vysvobození.
A nám začala společná noční. Už od pozdravu byla Petra hodně podrážděná. Kdo by nebyl, když musíte v noci do práce. A tak je klid, jdeme každý na svůj pokoj. Snažím se usnout, ale nejde to. No což, nejlepší a nejrychlejší hypnotikum je onanie. Mobil, správné stránky a za chvilku se můžu jít spát, ale vytrhne mě vzdychaní a sténání. Asi taky nemůže usnout. Že bych přiložil ruku k dílu? Ne. Jdu spát, ale sténá hezky. Po hodině pípne paeger a jedeme na zhoršení stavu. Po cca hodině se vracíme na základnu. Ona je až neskutečně v pohodě. Kecame a jestli si nedáme cigaretu. Jediné co ze sebe dostanu je věta -Ty kouříš? Byla pohotový a jen utrousila, že velmi dobře. Nedalo mi to. Jsi se udělala aspoň? Jo, jsem byla nadržená a když jsem musela do práce, tak jsem si to nestihla dodělat. Jen se otázala jestli jsem jí slyšel. Odpověděl jsem, že velmi dobře a zavtipkoval, že jsem chtěl přiložit ruku k dílu. Odpověď byla drsná. Jsi měl přijít a nemusela jsem si to dělat sama.
No a tak jsem prospal možnost mít staniční. Třeba někdy a nebo už nikdy.