Co vám nedá spát?

Jaký je nejotravnější zvuk, který zaručeně zabrání klidnému spánku? Já v tom mám celkem jasno.
Vzpomínám si na svou nejsmutnější oslavu Silvestra. No, ono oslava je možná silné slovo...

Byl jsem tehdy v posledním semestru na vysoké škole. Mimo studium už jsem chodil i do práce, kde jsem měl taky napilno, tudíž skloubit školu a práci nebylo nic snadného. A protože se na našem oboru končilo netradičně zimním semestrem a termín odevzdání diplomové práce byl v lednu, strávil jsem vánoční svátky s nepříjemným pocitem, že dodělat tu diplomku zaboha nemůžu stihnout. Proto jsem se po pár dnech u rodiny rozhodl opustit záři vánočního stromku a vyrazil na koleje, kam jsem zasedl k noťasu a začal horečnatě tvořit.
No co vám budu povídat, koleje téměř prázdné, společnost žádná, jen já, poznámky, výpočty a záře obrazovky - nic veselého. Na Silvestra o půlnoci jsem se mrknul z okna na záři rachejtlí, popřál sobě šťastný Nový zkurvený rok a pak opět usedl k práci, zbývalo toho ještě hodně.
Koleje však nebyly úplně prázdné a na vedlejším pokoji probíhala party studentů, které jsem vlastně vůbec neznal. To by nebylo nic hrozného, stejně jsem chtěl makat dlouho do noci. Asi ve tři ráno začala sešlost uvadat, lidi se vytráceli a i já už padal do mdlob. Šel jsem si lehnout.
Naneštěstí se z vedlejšího pokoje nevytratili všichni. Zůstali tam dva. Kluk a holka.
Asi nemusím vysvětlovat, co se začalo ozývat.
Slečna, evidentně posilněná alkoholem, si s hlasitostí nedělala žádné starosti a betonové zdi byly pro tento účel stejně účinné jako cedník proti dešti.
A já, unavený, frustrovaný, vystresovaný a beznadějně nezadaný, nemaje po ruce špunty do uší, jsem jen koukal do stropu a nenáviděl život. Co teď? No nic.
Když ti dva odpadli, ještě dlouho jsem hleděl do tmy a nemohl zabrat.

Jaký je nejotravnější zvuk, který člověku nedá spát? Já v tom mám jasno. Je to zvuk soulože, do které se nemůžete připojit. Ten totiž nedá člověku spát, i když už dávno utichl.
Jiná situace by nastala, kdybych na pokoji nebyl sám. Ale to by byl úplně jiný, o poznání veselejší příběh.

A kdyby vás zajímalo, jak to celé dopadlo, termín jsem stihl, o měsíc později obhájil a dnes se můžu pyšnit jménem delším o tři písmenka a tečku. Ale to vlastně není nic k chlubení:)