Leto, jak sviňa...!!!

Leto jak sviňa!“ procedila Šeherezáda mezi zubama, jak tak čuměla z vokna na luft, kerej se telelil nad dunama za městem.

„Nezaprší a nezaprší…“ dodala vztekle.


„Aspoň budou pěkný fatamorgány“, voponoval jí Šahríár a prohlížel si při tom Plejboje.


„Co, dyby sme si zajeli na dovču do Evropy, třeba tam bude inačí počasí?“
navrhl a hnedky se rozhodl: „Zaplujem si za Zlatkou do Monaca, už sem tam nebyl, ani nepamatuju!“ a zavolal do přístavu, ať chystaj jeho královskou galéru a za chvilu už se naloďovali.


Pro Šeherezádu to byla novinka a tak všecko zvědavě vobčumovala. Šahriár byl v tu chvíli, jak malej kluk a hned jak se vodpojili vod remorgéru za přístavem, tak zavelel: „Zvýšit rychlost... roubíky do úst!“ a přepl elektronickýho bubeníka. Veslaři v řadách za sebou zabrali naplno. Za vokamžik se už jejich těla začla lesknout potem a Šeherezáda se zvědavě
naklonila přes zábradlí:


„Zatím sem u tebe viděla při práci akorát kata, ale todle je taky zajímavý…“


Veslaři, kerý už dlouho žádnou ženskou takle neviděli, naposled
Angeliku, nespouštěli z Šeherezády, kerá byla jen v plavečkách hore bez, voči.


A Šahriár pořád přepínal rychlostě, nahoru a dolu, chvilama dal aji zpátečku a velel, jen tak z dlouhý chvíle, jako správnej státník.


Strojník začal běhat mezi řadama a rozstřikovat Old Špajs, až z toho byli za chvilu všici na koni.


Šeherezáda v kerý začly vyvolávat vobčasný závany mužskýho potu nejrůznější myšlenky a k temu to dunění bubnu, se zasnila.


Šahriár, to ale nakonec ten den trochu přehnal a začlo mu bejt šoufl a tak mu stačilo, dyž mu Šeherezáda pustila večír večerníčka, stejně už Fíka kolik večerů neviděl, a dal katovi volno a sám si dal Endiaron a pod vlivem jeho uklidňujících účinků usnul a spal jak zabitej.


Šeherezáda ale usnout nemohla. Loď stála ve tmě jen na pozičních lucernách a nikde nic ani nešustlo a tak se jen tak v lehoučkým župánku vyplížila z kajuty potichu až do dveří na kerejch byla cedulka „Strojník“ a ten, že měl na starosti pohon, se nedal dlouho pohánět a tak se jí ho podařilo poměrně rychle podplatit. Jo,
korupce kvete i na mořu, nejen jinde a vydali se spolu vobá do strojovny. Tady svítilo matně jenom nouzový vosvětlení a dopadalo na vodpočívající pohoný
jednotky, kerý se pořád eště po únavným dni leskly a bylo to tam cejtit, no jak ve strojovně.


Šeherezáda, kerá se bála prozrazení, zašeptala strojníkovi do ucha: „Roubíky do úst a vodemknout první řadu" a pomalu spustila župánek. Za chvilu už bylo ve strojovně živo, skoro jak ve dne.

„Zvýšit rychlost... schnell…!!!“ zavelela znova a pak ...a šak už to znáte.


Ráno, dyž se Šeherezáda přitulila pod přikrývku k Šahriárovi, ten se jen zavrtěl a zamrčel: „Že měl hrozný sny, že se mu zdálo, jako by někde v hlubině
porád někdo řval rozkazy a pak vzdychal, jako pominutej…“


„To musela bejt fata morgána“, zašeptala mu do ucha Šeherezáda, dala mu pusu na čelo a dodala: “zvuková“ a pak spala a spala a probudila se zase až
navečír.