Slibuju, že chceme být hodní

Davová psychóza? Nebo snad souboj ega? Nebo jen přirozený pud? Co z nás chlapů dělá takový kretény, co by vomrdali všechno co se nám líbí?
Jsme v práci taková různorodá partička, kluci od cirka 22 let až po kmety, jako jsem já. Jsou tu teda i starší, ale ti už moc nevylejzaj ze svých nor.
Minulý týden jsme si dali s klukama vážný pohovor. Vlastně to vzniklo tak, že mi ten jeden, takovej fakt neodolatelnej playboy říká...Hele ty vole, já už nemůžu, já se musím jít léčit... Zajímavý bylo, že já hned věděl o čem mluví. Pokračoval... My jsme zase byli s klukama pařit a já zase zlobil, jako nešukal jsem, ale skoro. A tu Anetu tu už taky musím nechat, vždyť já mám doma takovou skvělou ženskou. ( a to fakt má, je nadherná, hodná, vaří, uklízí, samostatná, prostě nemá chybu). A ptotože jsem tam v tom kolektivu nejstarší, tak jsem si řekl dost, musím jít příkladem. Tak jsem si je svolal a říkám jim. Tak hele vy čůráci, je konec! Od teď nás budou zajímat už jen ty naše holky doma. Cizí kundy už nás nezajímaj a kdo se bude vytahovat s nějakou novou prdelkou, už nebude za kinga, ale za pičuse! A ti hoši skoro jednohlasně, jooo! A za chvilku se mě ptaj...co je vole? Co se stalo? Ti na to stará přišla nebo co? Říkám, có? Na co jako? Já jsem slušnej kluk a vy taky budete a konec debaty...a pak uz jsme se jen tlemili....pak jsme to prodiskutovali horem a dolem a vlastně jsme nepřišli na to, proč jsme takový hovada, že se nám ty prcinky tak líbí a těžko odoláváme pokušení, i když by jsme chtěli...
Vy to někdo víte?