Smutná

Někdy uvažuji o lidech, co prošli mým životem a zanechali za sebou stopu. Přemýšlím, jestli i já jsem šlépějí dostatečně hlubokou v jejich životech anebo jsou moje stopy již zaváté. Jestli jsem jen prošla okolo a zmizela v nenávratnu anebo jsem byla dostatečně důležitá, aby po mně zůstal otisk.

Mám velmi dobrou paměť na lidi a na to, co mi říkají. Občas, když mám podobnou náladu jako teď, jen tak sedím a přemýšlím o nich. Co asi dělají, zda se mají dobře. Jestli si na mě třeba někdy vzpomenou. Lidi, které si do života pustím, si pečlivě vybírám. Jsou pro mě důležití. Musí za to stát.

I tak se stane, že je toto vnímání jednostranné. A tak to nemůže fungovat. Kráčíme společně jenom krátkou chvilku a pak se naše cesty rozdělí. I tak mám pocit, že mi něco dali. Někam mě posunuli, něco mi předali. Naučila jsem se nové věci, zvážila nový pohled na věc.

A za tom jim patří dík. Děkuji za každý úsměv, co mi vykouzlili na tváři. I za každou slzu, co jsem kvůli nim uronila. Díky nim jsem, kdo jsem. Jsem tam, kde jsem. Můžu se znovu postavit a vydat se na svou cestu. Psát další kapitolu svého života.