to se mi ještě nestalo...

Dlouhou dobu jsem uvažoval jestli někdy něco vůbec do blogu napíšu. Nikdy mě nic smysluplného nenapadlo a tak jsem se blogování úspěšně vyhýbal.
Až včera se stalo něco, co mě zasáhlo.
Byl jsem s kolegou na poště a řádně si čipli pořadové číslo a postavili se stranou, abysme mohli dobře sledovat světelnou tabuli s naším číslem. Jak postáváme, tak koukám, že na trojsedáku sedí jedna moc pěkná a sličná mladá slečna. Byla moderně oblečená - džíny, koženou černou bundu se zipama, nějakou tu kabelu přes rameno a pak nádherné blond rovné vlasy se zkoseným sestřihem ofiny. Pod touto ofinou krásná tvářička s úžasnýma očima. Pohledem jsem zkontroloval situaci a usoudil, že patří k mladíkovi, který byl právě u přepážky. Po očku jsem ji sledoval a občas, když její pohled zabloudil v mém směru, tak jsem honem zrakem uhnul. Jednou nebo dvakrát se naše oči setkaly a já si v duchu říkal, že snad není dokonalejší bytosti! Ty krásné oči zlehka zakryté blond vlasy! Jaké bylo mé překvapení, když mladík od přepážky odešel a ona seděla dál!
Šli jsme s kolegou na řadu dříve k vedlejší přepážce. Občas jsem kouknul, jestli je ještě na svém místě. Byla. Potom přišla na řadu i ona a zmizela mi za rohem. Chvíli jsme ještě něco řešili a když bylo po řešení, tak už jsem marně hledal "svou dokonalou". No asi bych stejně nenašel odvahu ji cokoli říct, jsem introvert (s extrovertními sklony) :-).
Když jsme se před poštou s kolegou rozešli, tak jsem pokračoval městem a rozhlížel se, jestli ji ještě třeba nepotkám. Dokonce jsem si i v duchu říkal, že bych překonal ten ostych a oslovil ji: "Jé, a já myslel, že už vás nikdy neuvidím!"
No, bohužel se tak nestalo - nepotkal jsem ji. Kolega měl to štěstí a po té, so jsme se sešli v práci, tak mi říkal, že ji potkal o dvě ulice dál od pošty...
Potud je to takové to "běžné", co se každému chlapovi občas přihodí. Jenže dál je to to, co já neznám, to je to, co se mi ještě nestalo. Pokud to dřív bylo tak, že během dne jsem na takový prchavý okamžik zapoměl, tak tady se mi to rozhodně nedařilo, i kdybych chtěl. Její božský obličej se mi stále objevoval před očima, její plachý a přitom uklidňují pohled vidím pořád.
Ani ráno to nezměnilo...A tak pro mě zůstává krásnou tajemnou neznámou o které můžu snít a doufat, že ji třeba ještě někdy potkám...