Hodinový ne uplně manžel

Potřebuju vyluxovat, pípne mi smska v tajným telefonu. Můžu zítra v deset, odepisuju obratem. Mám si vybrat odměnu. Prý hned, nebo na místě. Volím na místě. Vysavač si beru raději svůj. Je odemčeno. Ještě vybrat tu odměnu. Z nabízených možností si vybírám postříkání kozaček. Jestli prý hned nebo na závěr. Představa Paní, která se v mé blízkosti pohybuje s mou mrdkou na kozačkách, mě hrozně rajcuje, ale přeci jen raději nejdřív povinnost. Za dvě hodiny, po kontrole odvedené práce a nápravě několika nedostatků už před ní klečím, v dlani svého ptáka a oči nalepené na její kozačky. Budeš to chtít po sobě uklidit jazykem? Ne, pořád se na to ještě necítím. Nedám to. Škoda prý. Tak snad jindy. A abych sebou hodil. Hážu teda sebou a za chvíli jsou nárty a špičky bot pokecané mou majonézou. Zálibně si tu ulepenou kapající bílou špínu prohlíží. Fakt si nelízneš? Ne? Tak se měj pěkně. A zase přijď. Příští týden se myjí okna. Otáčí se zpět k monitoru svého počítače a já se vytrácím stejně kradmo a nenápadně, jako jsem přišel. A je mi příjemně.