"Krupice"

Je to už spoustu let, kdy jsem pracovala v kasínu jako krupiérka.
Musím vám říct, že je to takový noblesní povolání. Večerní šaty, rozparek až k tříslu a hlavně hluboký výstřih.
Samozřejmě, aby host byl dostatečně omámen a okouzlen pohledem do té hluboké čáry mezi prsama a vsadil si co nejvíc.
Měla jsem štěstí, že mi Pán Bůh dopřál a moje čárka byla celkem dlouhá. A když jsem shrabovala plátno, tak někteří hosté občas pozapomněli, co že si to vlastně vsadili, a to byl účel našeho dresscodu.
Prozradím vám malé tajemství...
Kasino vždy vyhraje a víte proč?
Protože cílem je udržet hráče co nejdéle u stolu.
Dřív nebo později chce víc.
I když vyhrává pětinásobnou sumu svého vkladu, doufá že bude desetinásobná, až nakonec přijde o všechno.
Zažila jsem, že se posolil prostor kolem rulety, když jsme příliš prohrávali, aby to odvrátilo smůlu.
Ale dvě hlavní věci, které se dělají, když host vyhrává příliš velkou sumu (rozuměj půl milionu a výš), tak se krupiéři střídají rychleji.
Normální výměna probíhá po dvaceti minutách, pokud krupiér příliš vyplácí, je vystřídaný klidně po deseti a host si toho ani nevšimne.
Další fígl je rychlé kolo. Pokud je hráč bystrý a dokáže vytušit alespoň výseč, do které se krupiér rutinním tempem trefuje, tak je nahrazen jiným, který tu ruletu roztočí rychlostí jako kolo štěstí a hráč je v prdeli. Kulička lítá ze strany na stranu a vůbec nelze odhadnout, kde se uvelebí.
Horší je to u karet. Poker, Black Jack...
Tam se to "štěstí" nedá ze strany kasina moc ovlivnit.

No a jednou se mi tam strašně líbil manager kasina. Byl to takový urostlý chlap, modrý oči, velký pracky, prostě skoro dvoumetrový samec, který vzbuzoval respekt.
Já jsem byla celkem mladá, pleť vyšponovaná, malej zadeček, velký pevný prsa...
A on mě z nějakého důvodu poslal na inspektora.
Což je člověk, který na hru dohlíží z vysoké barové židle a kontroluje, zda krupiér vyplatí přesnou částku. Jsou to lidi, kteří pracují v tomto oboru třeba patnáct let, takže jsem se v té době cítila jako velká holka!

No a byla to taky moje příležitost, jak ho sbalit.
Před střídáním jsem si sundala kalhotky a šla si sednout v těch večerních šatech na tu barovou židli a důležitě dohlížela. 😀
Když se pan manager přišel podívat, jak to probíhá, tak jsem si nenápadně (nápadně) přehodila nožku ze strany na stranu (jo hodněkrát jsem viděla "Základní instinkt" 😀), a ještě ten večer jsme se potkali u mě na pokoji.

Občas na tu dobu ráda vzpomínám, jak jsem byla troufalá a dneska už je ze mě Milfka, která je sice někdy nadržená, ale asi příliš řeší všechny kvality samce.
Nějak jsem to nehodnotila, jestli ho sbalit nebo ne, šla jsem si pro něj, v duchu volání svýho pudu.
A i když jsem v té době určitě nedala každýmu, tak jsem nebyla tak opatrná jako teď a tady...
Už stárnu, nebo ta virtuální realita mě udržuje ve střehu? Asi obojí... 🙈😅