Jako novej :))

Cejtím se, jak kdyby mi vyrostlo péro o deset čísel. Stres z posledních dní ze mě pomalu ale jistě odpadá a začínám věřit, že se blýzká na lepší časy.
Nechci to teda zakřiknout, už když jsem ráno vylezl z baráku, jsem hodil pogo taneček a vyrovnal to na poslední chvíli, jinak bych si rozbil hubu.

Ale jsou tam, konečně mi dorostly zuby a můžu chodit na "kávy" bez toho, abych se bál usmát. Jako chápu, že jsem s tím už trapnej, ale já málokdy mám z něčeho takovou radost, tak se o ní musím podělit.

Kdysi jsem si je vymlátil na eskalátorech, to mi bylo asi 12 let a vozil jsem se po pásu nahoru - dolu, nějak to nešlo už ubrzdit, tak jsem seskočil a udělal pár kotrmelců. Od tý doby se to se mnou táhne. Vlastně se se mnou tehdy rozešla i holka, že prej nechce nikoho se zlatým zubem, přitom je to známka bohatství a ... Mno nic, celkem to chápu, naštěstí mi dali zlatej s bílou korunkou, což se dětem běžně nedávalo.

Zlato bylo dávno nahrazeno porcelánem, ale furt to nebylo ono, ale nějak jsem neměl velkou potřebu to řešit. Když máte kvalitní šukáníčko, trochu zlenivíte a kdybyste byli až moc krásní, bylo by všude o to víc pokušení a já jsem věrnej :))

Ale na jaře se mi zlomil další zub a od tý doby jsem čekal. To už jsem se styděl sám před sebou a necejtil se úplně komfortně, ani to panděro mě tolik nesere.
A dnes? Dnes jsem se konečně dočkal. Jsou tam, jazykem si s nima hraju jako by to byl klitoris nejlepší bohyně a můzy, kterou tenhle svět kdy spatřil.

Tímto ukončuji svůj celibát, tedy ten, co jsem si nařídil povinně, páč jsem se za sebe styděl. Teď teprve začíná ta pravá sranda ... tedy nejdřív ve čtvrtek, musím chodit do práce, ale cejtím v kostech, že to bude jízda :))