Jsem blbka!

Měla bych se nad sebou fakt už zamyslet.
Mám úžasnou a hodně mladou mámu a ta mě vždy učila "Vždycky říkej pravdu!"
A tak kudy jsem chodila, tudy jsem všem vyklopila, jak to se mnou doopravdy je.
No jo, jenže pak přijdeš sem a očekáváš od ostatních tak nějak to stejný.
V podstatě nechápeš, proč by měli lhát, protože lež má krátký všechno a vždycky se vše provalí ne?
Tak proč by člověk měl být takový debil, že podstupuje tohle riziko?
A proč by měl být takový sobeček, že je mu jedno, že někoho tím raní, nebo nasere?

No takže jsem tak nějak automaticky brala, že jsou všichni jako já.
Už určitě tušíte, že to byl velký omyl!

A víte co je na tom nejhorší? Že se nakonec cítím jako blbá já! Jsem naivka a nejradši bych si zabušila hlavou do zdi.
Ale proč?
Protože se mi blbě žije s pocitem být neustále ve střehu, jestli to ten druhý myslí vážně?
Protože odmítám kontrolovat správnost údajů a vět vyřčených?
Protože nemám čas ani chuť, zkoumat každý slovíčko, fotku, nebo náladu?
Vsadím se, že naopak lhář je na sebe ještě pyšnej, jak to všechno ukoulel a já mu to sežrala.

Je to zajímavý zjištění, že vlastně pravda vede k blbosti.🤔😁

Jsem nepoučitelná! A bohužel mi to zůstane navždy. Protože z tohohle kruhu se jen tak nevymotám. Nedokážu se asi překecat k tomu, abych v lidech nehledala to dobrý a nedoufala v jejich otevřenost. Neumím být pesimista a vlastně ani nechci být.
Budu blbkou do konce života! 😁