Na lavičce někde v Praze

Seděl jsem na lavičce před jednou pražskou ozdravovnou, kde jsem jsem čekal. Všichni tam mrzli v bundách jak do Tajgy a mně bylo vedro i v lovecké košili a letní bundě. Však jsem měl tlak nejmíň 180 po milé obsluze té vozdravovny, až mi tekl pot po zádech. Z té milé baby na urologii, by se nikomu týden nepostavil. Slušně jsem jí řekl, že jsem přijel ze Sudet a že na tyhle pražské kecy nejsem zvědavý a že si je může strčit do pr..le a vrátit se do socialismu.

Vytáhl jsem si vařič a dal si na čaj. Byla zrovna sněhová kalamita. Na trávě už to vypadalo, že tam sníh vydrží i 20 minut. I na lavičce byl asi 1cm. Musel jsem si to vyfotit, protože mi to jednou nebude nikdo věřit :)))

Do konvice jsem nasypal pořádný čaj z horské louky, trhaný za ouplňku při tanci víl, ne jako to svinsto, co prodával na rohu ten šizunk. Krásně to syčelo, Pražáci blbě čuměli, a zakopávali o obrubník, když chodili kolem mě. Se jich Ptám :

" Co všichni tak blbě čumíte? Neviděli jste nikdy čaj, nebo co?''

Snažil jsem se najít v pohledu místo pro oči, kde by bylo vidět něco jako příroda. Raději jsem pohlédl do trávníku a pozoroval ten kýčový keř zakrslého přešlechtěného čehosi. Pořád mi v hlavě běhala ta samá otázka

''Kam jsem to do prd...e dojel? Tady to je můj konec.''

Připadal jsem si tam jak jelen, kterého vystaví jako atrakci v kleci na Václaváku pro pobavení turistů. Pár debilů si mě fotilo, ale nelíbil se jim můj finský stahovák, tak zdrhli.

šla kolem mladá slečna se psem. Dívala se na mě, ale jinak, než ti ostatní. Asi mě poznala z amaterů. Usmála se na mě. Zeptal jsem se jí, jestli si nedá čaj a ona se začala smát. Ptal jsem se jí, proč mě všichni tak sledují a se smíchem mi řekla, že působím v městské džungli nepatřičně, včetně mého loveckého úboru. Říkala, že mnoho lidí nechodí oblečeno jako na lov s loveckým nožem v zeleném a nevaří si čaj ve městě. Snažil jsem se jí nějak vysvětlit, že tak chodím pořád, když jsem pořád v lese. Chtěl jsem jí ukázat tu kovanou čepel, ale nechtěla, že mi prý věří, že jsem s tím udělal spoustu Kňourů. Ptala se mě odkud jsem a kde se tam někdo jako já vzal? 5ekl jsem jí, Ať se radši ani neptá, kde jsem se v tomhle průserovesmíru octnul. Dozvěděl jsem se od ní spoustu věcí. Třeba, že mi dají botu na auto, tam, kde ho mám postavené a pak, že asi netrefím cestu pryč.

Byla milá, ani do kopřiv jsem jí nechtěl hodit.

Dopil jsem čaj, ona měla na spěch, že jí umrzne to zvíře, co se klepalo jak drahej pes. Hleděl jsem na ní jak odchází pryč. Zezadu měla hezky štíhlé nožky a ten kabát ji nesmírně seděl na pozadí. Až mě z toho napadlo spousta nemravností, kterých bych se na ní před lety dopustil, ale teď jsem si rád dopil ten čaj a pokochal se pohledem. Než odešla, tak mi řekla, že jí prý normální muž na ulici neosloví a proto, že si ke mně sedla. Jak jsem starej, tak nevím, co tím myslela.

Taky jsem měl psa a už měsíc nežije. Sám jako pes bez psa, bloudil jsem Prahou a děsil turisty cestou domů.

Tvl, asi jsem už starej Boomer, nebo co..