Téma, na kterém jsem chtěl pracovat již před mnoha lety. Zkušenosti přibývali, pohled se postupně měnil při pozorování světa kolem mě. Nahlédnutí do několika sociálních bublin, více věkových vrstev a v neposlední řadě na rozdíl v jaké době byli lidé vychováváni. Vzpomínám na dobu, kdy nevěra a bavím se teď o nevěře, jako o porušení sexuální exkluzivity v páru. Pro mě byla něco nepřípustného a prostě radikálně špatného. Dnes kdybych se na toto moje dřívější já mohl podívat, asi bych jej jen mlčky poplácal po ramenou s pohledem jen počkej.

Co je nevěra v mém subjektivním pohledu.

Jak se říká sto lidí, sto chutí. Tak i nevěra je vnímána různě. Sám pro sebe jsem si musel odpovědět na několik otázek a rozdělit si nevěru na několik pohledů, jak je vnímána lidmi kolem mě. Potom jsem teprve začal se zkoumáním svých pocitů a významu nevěry pro mě samotného. Co je tedy nevěra? Pro hodně lidí nevěra rovná se porušení sexuální exkluzivity. Tam se našli další rozdíly. Někdo za nevěru považoval “už” líbání a někdo až pohlavní styk. Další lidé jako nevěru považovali, jakoukoli lež, či zradu. Byl jsem zmatený a snažil se vnímat ty různé úhly pohledu a toky myšlenek a sledoval jejich projevy. Viděl jsem, jak ze slibu sexuální exkluzivity vznikají žárlivé a majetnické nároky posedlé kontrolou, provázené nepříjemnými rozhovory a otázkami. Všichni si byli zatím z pohledu sexuální exkluzivity věrní, ale vztahem, už prorůstal nepříjemný strach a obavy z toho, co když to partner poruší. Přemýšlel jsem tedy nad tím, jestli pro mě je vlastně ta sexuální připoutanost to nejdůležitější, co od partnera cítím jako pouto. Znám totiž páry, kde několik let vázne komunikace, každý z partnerů se s nejniternějšími pocity svěřuje jinde než svému partnerovi. Oheň na střeše a vnímání zrady a porušení důvěry, je až ve chvíli, kdy jeden z nich vleze do postele s někým jiným. Nedalo mi to musel jsem zkoumat vlastní nastavění a priority pocitů ve mně samém. Zjistil jsem, že otevřenost a upřímnost s kterou si s partnerem sděluji oboustranně pocity a tajemství s pochopením a nesouzením se navzájem, je pro mě mnohem hodnotnější než sexuální exkluzivita. Mnohem více bolestivé pro mě je skutečnost, že jsme pro sebe nedokázali být takovými partnery, že si řešení nejniternějších pocitů nosíme jinam. Než nepříjemný pocit z toho že partner podlehl přitažlivosti a s někým měl někde sex. Netvrdím, že taková věc je příjemná, nebo neutrální, nicméně není tou nejhodnotnější, ve které bych vnímal zradu či nevěru. Navíc záleží, jestli padl slib sexuální exkluzivity. Někdo se mylně domnívá, že je automatickou součástí partnerského vztahu, ale tak to není. Také z tohoto omylu plyne značné množství nedorozumnění.

Člověk jako věc.

Dlouho se ve mně vybrušoval názor na tohle téma a pořád se ještě vybrušuje, jak přibývá zkušeností a nových pohledů. Řeč bude o žárlivosti a majetnickosti. Opět připomínám, že se jedná o moje vlastní subjektivní pohledy a nastavení. Podstatu bytosti člověka nelze vlastnit. Od tohoto základu se odvíjí mé přemýšlení a vnímaní majetnickosti. Osobně si myslím, že velké projevy žárlivosti a majetnickosti. Mnohým lidem snáze vženou partnera do náruče někoho jiného. Pokud se domov, který vnímám jako útočiště pro své myšlenky, tělo, bezpečí a odpočinek, promění v nedýchatelnou atmosféru plnou žárlivých scén, obviňování a napětí. Ne jednoho člověka, který je obviňován neprávem napadne. Když už za to dostávám vynadáno, proč to neudělat. Neříkám, že se jedná o cnostnou myšlenku, ale k zamyšlení to rozhodně je. Proč jsem ale tohle téma otevřel zde? V pojednání Vůle k nevěře? Právě proto, že žárlivost majetnickost a nedostatek sebereflexe k tomu, jaké vyvoláváme v druhém člověku pocity naším tlakem, vedou právě k této vůli.

Co ta majetnickost a žárlivost vlastně je? Určitě o tom mluví hodně psychologů, biologů i filosofů, ale já spíše zkusím zjednodušeně říci svůj pohled. Majetnickostí si chceme udržet nějakou jistotu do budoucnosti. Takže je to můj partner a já se o něj můžu opřít a dělat si s ním co chci a on to prostě ustojí, protože je můj. Já nemusím mít tak strach, co bude zítra. No a žárlivost? To je jen převlečený strach, že někdo jiný dá mému partnerovi buď něco, co já mu dát nemůžu, protože to nemám, nebo protože nechci. Také strach z toho, že partnera zaujme někdo jiný lepším chováním k němu. Z tohoto důvodu se často dočteme o manipulátorech ve vztazích, kteří systematicky snižují sebevědomí a sebedůvěru partnera tak, aby si myslel že nic lepšího mít nemůže. Snažte se ať se Vám tohle nikdy nestane a pořád víte kdo sami jste.