Zezadu na čtyřech

Rozmohl se nám tu takový nešvar.
S někým si píšete celkem delší dobu a pak jste samozřejmě oba zvědaví, jak ten druhý vypadá. Pokud jste oba otevření zadaří se a pošlete si civilní fotku obličeje. Mě třeba nejvíc zajímají oči, ale to je jedno.
No a pak zase konverzace plyne dál a většinou dotyčný muž zatouží vidět i vaše tělo.
Pokud mu dám na výběr jakou fotku by si přál, tak z devadesáti pěti procent přijde odpověď: zezadu na čtyřech.
Mám pocit, že se tady snad všichni domluvili!
To je totiž ten nejhorší úkol pro mě a přála bych každému muži, aby měl možnost si to vyzkoušet.

Po půl hodinovém výběru vhodného prádla, holení, úpravě vlasů a já nevím čeho ještě, se jde na věc.

Kleknete si na postel a hned je vám jasný, že pokud nemáte ruku jako Saxána, tak vyfotíte jen obří šmouhu s celkem detailním pohledem do útrob nejen střev. Chápu, že jistí jedinci zde by byli nadšení, ale tento styl fotek se mi opravdu příčí.

Fajn, tak si opřu mobil o něco a vyfotím to samospouští.
Půl hodiny hledám dostatečně pevný objekt, který mobil udrží. Zmáčknu samospoušť a v tu chvíli pochopím, jak je čas relativní.
Hupsnu na postel, vyšpulím zadeček, prohnu se v zádech a než stačím hodit vlasy na ramena- cvak!
Na fotce půlka zadku, vyděšený výraz, že už to cvaklo a v pozadí odložené tepláky a pohozené dvě hračky dinosaura, kterých jsem si ani nevšimla.
Fajn, takže další půl hodiny uklízím a vybírám vhodné pozadí, které neruší.
Pak dalších x minut vystředuji mobil i zadeček, aby byl v dostatečně lichotivé vzdálenosti a hlavně uprostřed, takže si zvolím pomyslnou značku na povlečení.

Teď už to musí klapnout! Jen musím být rychlejší! Skočím na pečlivě ustlanou postel, vyšpulím zadeček, zatáhnu břicho, prohnu se v zádech, hodím vlasama a mezitím slyším klap! Mobil se převrátil a právě vyfotil krásnou tmu po dopadu na poličku. Kur...!

Dobře poslední pokus, jinak už na to fakt kašlu! Hledám vhodný malý objekt, který by nebyl vidět na fotce a přesto udržel telefon v poloze, ve které potřebuji a zabránil jeho překlopení. Celkem oříšek. Buď je to lehký, nebo je to velký. Nakonec se podaří.

Narovnám si samodržící punčochy, které mám už skoro u kolen, vyhladím podvazky, setřu pot z čela, hupsnu na postel... A v tom zvoní telefon!
"Vezu vám balíček, za minutu jsem u vás, jste doma?" 🙈🙈🙈

Pánové jednou provždy, zezadu na čtyřech ne! 😅