Páteční veršování

Bezmoc

S vystrčenou prdelí, bezmocně a tiše,
klečí čubka na zemi, má motýlky v břiše.
kolem ní jen temnota, neví, co se chystá,
Že však dneska bude trpět, může si být jistá.

Nadržená čekáním na pánovy choutky,
v kundě má tak mokro, až cukají ji koutky.
Potřebuje pánův dotyk, jeho tvrdý klacek,
místo něj však přichází přes půlky pár facek.

Překvapením vykřikne, ovládat se neumí,
roubík ovšem její steny spolehlivě utlumí.
Pán ji chytá za vlasy, "Drž děvko," jen sykne,
když v tom náhle jeho palec do zadku jí vnikne.

Subka se mu brání, zadkem vztekle háže,
provaz ovšem její ruce ke kotníkům váže.
Pán nebere ohledy, klidně může brečet,
z té bezmoci její kunda ještě více teče.

Když si zadek zvykl, že svobodný není,
bolest rychle přechází v příjemné dráždění.
Vzrušením už subka skoro nedýchá
přede, když ji pánův palec do análu opíchá.

Teď už její zadek citlivý je velmi,
z úst se derou steny polapené šelmy.
A když její touha k vrcholu se dostává,
pán s drážděním análu z ničeho nic přestává.

A zatímco v prázdné kundě už ji chtíčem pulzuje,
uslyší jak pán si kalhoty své stahuje.
Prohne se jak kočka, rozkrok mokrý nastaví,
pán si pro ni ale dneska jiný úděl připraví.

Žaludem jí přejede přesně mezi půlky,
a pak ptáka zasouvá, hluboko, po kulky.
Pomalu té vzpouzející děvce tělo celé zalehne,
a při každém jejím stenu ještě víc mu naběhne.

To šílené mučení děvku celou ničí,
bradavky jak kameny, horko, křeče v píči.
Utéct před svým údělem, to teď nedokáže,
nezbývá než udělat vše, co pán přikáže.

Je jen jeho subka, nemůže si pomoci,
když s výkřikem se udělá jen z pocitu bezmoci.